Když se roztočí bubínek ruské rulety: Hazardní hra vymykající se chápání
Wulich nás pozval, abychom se posadili. Tiše jsme ho poslechli. Zdálo se, jako by na obličeji třímal pečeť smrti. Byl to výraz, který jsme již několikrát vidět u člověka, který se postavil nevyhnutelnému osudu. „Dnes zemřeš!“ Řekl jsme mu. On se ke mně otočil a klidně odpověděl. „Možná ano, možná ne.“ Potom se podíval na majora a řekl si o zbraň. „Je nabitá?“
Toto je volný přepis pasáže klasického románu „Hrdina naší doby“ od jednoho z velkých ruských autorů. Michail Lermontov ve svém díle popisuje realitu doby, ve které mladí a bohatí lidí nevědí co se životem. Připadají si zbyteční a znudění světem. V této části popisuje sázku dvou důstojníků carské armády, kteří se cestou kulky rozhodli zjistit, zda je jejich osud předurčen, nebo zda je ovládán lidmi.
Lermontov popsal sázku na smrt, nicméně se nejednalo o ruskou ruletu. Muži v díle se sázeli na nabití zbraně s křesadlovým zámkem. Major si v díle nepamatoval, zda svou zbraň již nabyl, či nikoliv. I kdyby byla nabitá, byla zde ještě určitá pravděpodobnost, že při výstřelu selže, jelikož mohl klidně navlhnout prach nutný k výstřelu. Jak je ale z díla patrné, zábava, která zahrnuje osud, střelnou zbraň a šílence nebyla spojená pouze s revolverem. Byla tu i před ním.
O ruské ruletě a jejím původu se vede mnoho dohadů. Jedno je ale jisté. Je velmi populární pro spisovatele a producenty po celém světě. Zvláštní kouzle této hry vytvořilo nespočet zápletek. Jednu z prvních zmínek o hře můžeme nalézt v povídce nepříliš slavného spisovatele George Surdeze. V jeho „Ruské ruletě“, jak se povídka uveřejněná v roce 1937 v Collierově magazínu jmenuje, je francouzský voják svědkem toho, jak si ruští důstojníci předávají revolver s nábojem v bubínku a zkoušejí štěstí. Možná je příběh ale jen fikcí autorovy fantazie. Tomuto faktu nahrává také to, že žádný ruský spisovatel, který popisoval bolševickou revoluci, to je doba, ve které se odehrává Surdezův příběh, se o podobných praktikách nezmínil.
Existují další teorie o vzniku této hry. Žádná nebyla prokázána tvrdými důkazy a výzkumem. Někteří věří, že ruská ruleta byla způsob, jak policie vyvíjela tlak na zajaté podezřelé, jiní zase, že to byla hra pro vězně, kterou se bavili vězeňské stráže. Jiní tvrdí, že ruská ruleta byla v carské armádě relativně bezpečným trikem, který snadno zapůsobil na přihlížející. Zajímavé ale je, že v Surdezově příběhu nenechali vojáci v bubínku revolveru jen jeden náboj, ale pouze jeden vyndali. Tím značně snížili své možnosti na přežití.
Ať je příběh za ruskou ruletou spojen s vězni, vojáky, či pouze příběhy, je nutné dodat, že se nejedná o nejchytřejší způsob trávení večera. Jak moc musí být člověk závislý na hazardu, aby zmáčkl kohoutek zbraně namířené na vlastní spánek. Ale ještě temnější by byla odpověď na otázku, co byla v případě výhry cena, kterou mohl člověk vyhrát. Kdo byl vlastně tím vítězem?
