Kdo najde doma tyto staré vinylové desky, dostane od sběratelů 50 000 Kč minimálně
Pokud narazíte na tu správnou desku ve správném stavu, částka 50 000 Kč může být teprve začátek. Pojďme se podívat na to, co dělá z kusu plastu předmět v hodnotě ojetého auta a které kousky byste měli ve své sbírce začít okamžitě hledat.
Není vinyl jako vinyl
Než začnete volat do aukčních síní, je potřeba si nalít čistého vína. Ne každá deska po babičce má hodnotu jmění. Většina běžných československých výlisků (jako jsou Supraphonem masově vydávaní interpreti 80. let) má dnes cenu maximálně pár stokorun. To, co sběratele skutečně zajímá, je stav a konkrétní edice.
Základním pravidlem je, že deska musí být v bezchybném stavu (tzv. Mint nebo Near Mint). Jakékoli škrábance, „praskání“ nebo poškozený obal srážejí cenu drasticky dolů. Sběratelé neplatí jen za hudbu, ale za dokonalý artefakt, který vypadá, jako by právě sjel z linky v roce 1967. Druhým faktorem je identifikace lisování. Rozhodují detaily jako barva etikety na desce, matrixové číslo vyryté u středu desky nebo drobné tiskové chyby na obalu.
Beatles a Pink Floyd jako sázka na jistotu
Když se řekne sběratelský vinyl, každému jako první naskočí The Beatles. Právě u nich jsou rozdíly v cenách nejextrémnější. Pokud máte doma například první britské vydání alba „Please Please Me“ s černozlatou etiketou labelu Parlophone, držíte v ruce kus historie. Pokud je ve skvělém stavu, 50 000 Kč je naprosté minimum, za které vám sběratelé utrhnou ruce.
Dalším svatým grálem je „The Beatles“ (známé jako Bílé album). Zde neuvěřitelně záleží na sériovém čísle, které je vyražené na přední straně obalu. Čím nižší číslo, tím vyšší cena. Prvních pár set kusů se dnes prodává za statisíce, ale i čísla do deseti tisíc mají obrovský potenciál.
U Pink Floyd je situace podobná. Sběratelé pasou po prvním vydání alba „The Piper at the Gates of Dawn“ z roku 1967 (mono verze). Stejně tak kultovní „The Dark Side of the Moon“ může mít vysokou hodnotu, ale musí jít o první britský press s pevným modrým trojúhelníkem na etiketě. Pozdější verze už mají trojúhelník pouze v obrysu a jejich cena je zlomková.
Vzácnost zrozená ze zákazu
Zatímco u světových kapel hraje roli hlavně stáří a stav, u českých desek je hlavním motorem ceny politický kontext a raritní výskyt. Desky, které byly za komunismu zakázané, sešrotované nebo vydávané v exilu v minimálních nákladech, jsou dnes nejdražšími položkami českého trhu.
Absolutním vrcholem je český underground. Pokud někde objevíte původní nahrávky kapely The Plastic People of the Universe, zejména ty vydávané v zahraničí (např. ve Francii u labelu SCOPA), máte vyhráno. Legendární album „Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned“ je v originálním balení s přílohami extrémně ceněným artiklem.
Podobně jsou na tom rané desky Karla Kryla. První vydání alba „Bratříčku, zavírej vrátka“ z roku 1969 od vydavatelství Panton je dnes velmi vzácné, protože bylo krátce po vydání staženo z prodeje. Pokud máte verzi, která přežila desetiletí bez úhony, její cena se hravě přehoupne přes několik desítek tisíc korun. Zapomínat nesmíme ani na kapely jako DG 307 nebo rané české beatové formace, jejichž singly vycházely v tak malých nákladech, že jsou dnes prakticky k nesehnání.
Na co se doma zaměřit?
Pokud se chystáte prohledat svou sbírku, soustřeďte se na tyto indicie:
- Zahraniční vydání: Desky vylisované přímo v zemi původu kapely (Velká Británie pro Beatles/Floyd, USA pro Hendrixe/Doors) mají vždy vyšší cenu než licenční vydání pro východní blok.
- Mono verze: U alb ze 60. let jsou často vzácnější mono výlisky než stereo verze.
- Přílohy a bonusy: Plakáty, textové přílohy nebo původní vnitřní obaly. Pokud v desce chybí plakát, který tam původně byl, cena klesá o 30–50 %.
- Nerozbalené kusy: Pokud najdete desku ještě v původní igelitové fólii (tzv. Sealed), našli jste svatý grál. Takové kusy jsou pro sběratele nejcennější, protože zaručují stoprocentní stav.
Jak poznat, že máte poklad?
Než desku nabídnete k prodeji, doporučujeme provést vlastní malý průzkum. Nejspolehlivějším nástrojem je celosvětová databáze Discogs. Stačí zadat katalogové číslo desky (obvykle na hřbetu obalu nebo na etiketě) a podívat se do sekce „Marketplace“. Zde uvidíte, za kolik se daná deska reálně prodala v minulosti.
Buďte však opatrní. Rozdíl mezi prvním vydáním a reedicí z roku 1985 může být v detailech, které laik snadno přehlédne. Pokud máte pocit, že držíte něco výjimečného, je lepší se poradit se specializovaným antikvariátem nebo zkušeným sběratelem.
Vinylové desky jsou úžasné v tom, že v sobě spojují uměleckou hodnotu s tou investiční. I když se nakonec ukáže, že vaše sbírka nemá hodnotu statisíců, pořád vám zůstává to nejdůležitější – autentický zvuk a atmosféra, kterou vám žádný streamovací server nenahradí. Ale za ten pohled do krabice to rozhodně stojí. Kdo ví, možná právě vy sedíte na malém bohatství, které jen čeká na to, až ho znovu položíte na gramofon.
