Pohled do historie: Jak vlastně vznikl horoskop?
Počátky vývoje astrologie
Vybavujete si astrologa v komickém podání Františka Filipovského, který společně s dalšími „mágy“ zdařile využíval ve snímku Císařův pekař důvěřivého císaře, kterého více než vládnutí zajímal elixír mládí?
Nebo scénu, v níž Tycho de Brahe, jehož si zahrál Bohuš Hradil, žádá po císaři čočku do dalekohledu, aby mohl pozorovat noční oblohu, načež je mu zaslána samotným císařem namísto potřebných sklíček luštěnina?
Měly tyto scény reálný předobraz nebo šlo o ryzí fantazii scénáristů? Opravdu byla astrologie tolik populární už na středoevropském dvoře?
Ačkoli je opředena aurou téměř magickou, astrologie je oborem, který především umožňuje nahlédnout do světa přírodních zákonů. Během uplynulých zhruba 2000 let ostatně byla velice úzce propojena s astronomií. Zaručeně žádný seriózní astrolog tedy nebude slibovat, že umí rovnou předpovídat budoucnost.
Kde se lidská fascinace děním na obloze vzala? Současné historické prameny hovoří o tom, že astrology byli už staří Babyloňané. Tehdy se tomuto oboru věnovali kněží.
Právě tady má počátek tradiční rozdělení celoročního putování Slunce mezi dvanáct souhvězdí alias dvanáct znamení zvěrokruhu. A v souvislosti s tím můžeme do stejné etapy začlenit i vývoj prvního horoskopu. Datovat jej lze do roku 410 př. n. l. a má podobu diagramu. Některé zdroje však kořeny systému dvanácti znamení připisují Egypťanům, případně rovnou dokonce obyvatelům bájné Atlantidy.
Zlatý věk astrologie a horoskopů na dvoře Rudolfa II.
Značného rozkvětu se astrologie dočkala především v období antiky. Předpovídání budoucnosti podle hvězd v této éře přitom zdaleka nebylo výsadou vyšších vrstev obyvatelstva, značnou popularitu mělo i mezi lidem prostým. Naopak středověk tomuto odvětví příliš nepřál.
Značný rozvoj astrologie a zájmu o horoskopy přinesl až pozdní středověk a éra renesance. Humorně pojatý český film vzpomenutý v úvodu skutečně má reálný základ. Císař Rudolf II. doslova hltal knihy o astrologii a nechal si dokonce vypracovat horoskop od slavného lékaře a proroka Nostradama.
Dánský astrolog Tycho de Brahe měl císaři dokonce údajně poradit, aby se neženil. Doporučily to prý hvězdy a císař se k notné nelibosti habsburské dynastie i tehdejší katolické církve tímto doporučením řídil.
Urozené příbuzenstvo mělo údajně císařovu zálibu v roce 1606 lakonicky komentovat: „Jeho Veličenstvo císař má zájem jen o čarodějníky, alchymisty, kabalisty a jim podobné.“
Důkazem, že se na císařském dvoře v éře renesance horoskopům dařilo, budiž i to, že si tu horoskop nechal zhotovit i slavný vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Jeho autorem měl být samotný doktor Jan Kepler. Známý německý matematik, astrolog a astronom si prý takto poměrně dobře přivydělával.
Horoskopy a astrologie v novověku
Bestsellerem raného novověku, který s sebou přinesl svého druhu mediální revoluci, se pak staly hospodářské kalendáře obsahující mimo jiné i horoskopy.
Pozdější období však opět do určité míry utlačilo astrologii a s ní i horoskopy do pozadí. Osvícenská éra tomuto do značné míry ezotericky vyhlížejícímu oboru nebyla nijak nakloněna.
V novodobé éře je pak potřeba rozlišit v první řadě horoskop astrologický, který vychází z přesného postavení planet. Ten je navázán hlavně k předpovědí počasí. Novinové horoskopy zacílené na běžné čtenáře však na rozdíl od původního astrologického horoskopu řešily hlavně obecně populární témata.
K masovému rozšíření horoskopů mezi běžnou veřejnost formou článků v novinách přispěla mladší sestra současné britské panovnice Alžběty II. v roce 1930. Urozená dáma si chtěla nechat s pomocí horoskopu předpovědět budoucnost a nápad se ujal.
Zdroj:
- autorský text
- www.astrostyle.com
