Proč neříkat “Nic se nestalo,” když si vaše dítě ublíží

Zapamatujte si, že ať už se dítěti stane cokoliv, svými emocemi akorát přikládáte do ohně. Naopak přiměřený odstup a rozvaha pomohou ve vyhrocené chvíli situaci uklidnit a stabilizovat. Podle psychologů Lawrence E. Shapira a Petera A. Levina, kteří se zabývají léčením traumatu, je zejména při lehčích úrazech vhodný tento postup.

• Pokud sami nejste klidní, nejprve se několikrát zhluboka nadechněte. Teprve potom přistupte k dítěti a jasně popište situaci, která se stala. Místo chlácholení jako je: “Neplač!” nebo “Nic se nestalo!” dítě spíše ujistěte, že jeho pláč a obavy jsou v pořádku.
• Ubezpečte zraněné dítě, že jste tady pro něj. Můžete říct: “Jsem tady s tebou” nebo “Brzy se budeš cítit lépe”. Zůstaňte klidní a pozitivní. Dítě kopíruje chování rodičů. Pokud tedy uvidí, že nepanikaříte, rychleji se uklidní. 
• Je-li dítě extrémně citlivé a každé menší zranění velmi prožívá, zkuste přesměrovat jeho pozornost někam jinam: “Podívej se jakou díru jsi v tom chodníku udělal.” Nejde o to ze situace utéct, ale dítěti to pomůže se nadechnout, od problému poodstoupit a získat novou energii. 

Dítě se tímto přístupem neučí pouze uklidnit, ale postupně získá citlivější přístup nejen k pocitům svým, ale i k druhým. 

Pokud sami nejste klidní, nejprve se několikrát zhluboka nadechněte. Teprve potom přistupte k dítěti a jasně popište situaci, která se stala. Místo chlácholení jako je: “Neplač!” nebo “Nic se nestalo!” dítě spíše ujistěte, že jeho pláč a obavy jsou v pořádku.

Zdroj:

• Emoční inteligence dítěte a její rozvoj, Lawrence E. Shapiro
• Trauma očima dítěte, Peter A. Levine