Byla schválena nová daň. Za samoobslužné pokladny se bude platit
Pípnutí čárového kódu, přiložení karty k terminálu a hotovo. Co ještě nedávno vypadalo jako sci-fi, dnes patří k rutině každodenního nakupování. Samoobslužné zóny v supermarketech přestaly být novinkou a staly se standardem, který šetří čas zákazníkům i provozovatelům prodejen. Jenže právě tato automatizace přitáhla pozornost úřadů.
Belgické město Lutych přišlo s neobvyklým krokem – rozhodlo se zdanit každou samoobslužnou pokladnu částkou 519 eur ročně, což při současném kurzu představuje zhruba třináct tisíc korun. Radnice počítá, že nový poplatek naplní městskou kasu o 77 tisíc eur. Pro malý obchod s jedním terminálem to není likvidační suma, ale matematika se dramaticky mění u velkých prodejen.
Supermarket s desítkou automatických stanic musí ročně zaplatit přes 130 tisíc korun. U rozsáhlých maloobchodních sítí se provozní náklady mohou vyšplhat do závratných výšek. A pravidla jsou nastavena velmi široce – poplatek se nevztahuje jen na klasické terminály s dotykovou obrazovkou. Zahrnuje veškeré automatizované systémy, které umožňují dokončit nákup bez asistence pokladníka, včetně technologie RFID identifikující zboží na dálku.
Precedens, který rozdělil obchodníky a úřady
Lutych sice není úplným průkopníkem, ale v současnosti představuje nejvýraznější příklad fungující daně tohoto typu. Podobnou úpravu má sousední obec Seraing, kde se základní sazba díky pravidelné valorizaci podle inflace vyšplhala z původních 519 na 577 eur. Mnohem razantnější pokus proběhl v roce 2022 v bruselském Molenbeeku, kde plánovaná sazba dosahovala 5 600 eur za zařízení.
Tento záměr však zastavil nadřízený bruselský ministr pro místní samosprávy Bernard Clerfayt s odůvodněním, že brzdí digitální transformaci a nebyl prokázán negativní dopad na zaměstnanost. Lutych se tak stal prvním velkým centrem, kde daň v roce 2026 skutečně vstoupila v platnost. Zajímavostí je, že původní návrh vzešel už v roce 2023 od ekologického hnutí Vert Ardent.
Vedení města obhajuje rozhodnutí dvěma hlavními argumenty. Radní pro finance Carine Clotuche a další představitelé radnice tvrdí, že automatické systémy přímo vytlačují lidskou práci, kterou dříve odváděli zaměstnanci na tradičních pokladnách. Druhým motivem je snaha vyrovnat konkurenční podmínky – velké řetězce si mohou dovolit drahé technologie, zatímco menší lokální obchodníci zůstávají pozadu.
Soudní spor o budoucnost automatizace
S takovou logikou zásadně nesouhlasí zástupci podnikatelů. Belgická federace obchodu Comeos dlouhodobě zdůrazňuje, že technologie pracovní místa neruší, ale transformují jejich náplň. Zaměstnanci, kteří dříve trávili směny namáhavým skenováním zboží, se dnes mohou věnovat zákazníkům, doplňování regálů nebo dohledu nad samoobslužnou zónou.
Obchodníci vnímají novou daň jako zbytečnou překážku modernizace. Zároveň poukazují na nerovnost vůči internetovým obchodům, na které podobná zátěž vůbec nedopadá, přestože představují pro kamenné prodejny přímou konkurenci.
Celý spor se proto v únoru 2026 posunul k belgické Státní radě. Organizace UCM Liège zastupující živnostníky a menší podniky podala společně s federací Comeos žalobu požadující úplné zrušení daně. Podnikatelé argumentují, že radnice zdaňuje pracovní nástroj a vnitřní organizaci práce, nikoli zábor veřejného prostoru či jiné negativní dopady na město. Varují také před nebezpečným precedentem pro další lokální samosprávy.
Zda se podobný model rozšíří po Evropě, závisí na výsledku probíhajícího přezkumu. Pokud soud daň zruší, prostor pro obecní experimenty se výrazně zúží. V opačném případě mohou po tomto nástroji sáhnout i další města hledající nové příjmy a zároveň reakci na rychlý nástup automatizace v běžném životě.
