Ani túje, ani ořešák. Nejlepší strom do zahrady k rodinnému domu je nejen krásný, ale nese i užitek
Zelená stěna z tújí nebo mohutný ořešák. Tyhle dvě volby se u rodinných domů opakují už desítky let. A právě u nich se často po čase objeví zklamání, které ale nikdo předem nečeká.
Proč oblíbené stromy po letech dělají starosti
Túje slibují rychlé soukromí, jenže zahradu vizuálně ochudí a po několika letech v suchu často hnědnou. Škůdci jim také nahrávají a bez pravidelného zastřihování ztrácejí tvar. Ořešák je pak případ z opačného konce: z malého stromku vyroste obr, jehož silné kořeny mohou ohrozit základy domu i inženýrské sítě.
Navíc se z kořenů i z rozkládajícího se listí uvolňuje juglon, látka potlačující růst okolních rostlin. Pod korunou se tak daří málokomu. Za pár let strom zastíní celý pozemek a klidně i dům sousedů.
Přitom existuje dřevina, která je vzdušná, zvládne i menší parcelu a v pravý čas se odvděčí košem ovoce. Nároky má skromné, ale tři věci rozhodují o tom, zda bude radost, nebo starost: podnož, odrůda a stanoviště.
Švestka: jarní květy, letní stín a sladká úroda
Řeč je o švestce. Na jaře zahradu zaplaví jemné bílé květy, v létě vrhá lehký stín, pod nímž prospívá trávník i bylinky, a na přelomu léta a podzimu přichází sladké plody s nekonečným využitím v kuchyni.
Prvním klíčem je podnož, tedy kořenová část, na kterou se roubuje ušlechtilá odrůda. Ta určuje sílu růstu i hloubku kořenů. Na velkém pozemku se hodí semenáč myrobalánu: roste bujně, zapouští hluboké kořeny a poradí si i s chudší a suchou půdou. Do moderní zástavby je ale často příliš mohutný.
Pro menší zahrady se osvědčují slaběji rostoucí podnože, například St. Julien A nebo Wavit. Strom zůstává zpravidla ve výšce tří až čtyř metrů, začíná plodit už druhým či třetím rokem po výsadbě a sklízí se z něj ze země nebo z malých schůdků. Kořeny přitom nedělají potíže ani stavbám, ani plotům.
Odrůda rozhoduje: co zvolit, aby strom nechřadl
Staré dobré domácí švestky mají jedinečnou chuť, jenže jsou mimořádně náchylné k šárce. Tato virová choroba deformuje plody, způsobuje jejich předčasný opad a strom postupně vyčerpává.
Dnes jsou k dispozici odrůdy tolerantní či zcela odolné. Začátečníkům se doporučují odrůdy řady Top, například Tophit, Topfive nebo Topend Plus, které vznikly na šlechtitelské stanici univerzity v německém Geisenheimu. Jsou vitální a plodí spolehlivě i v horších podmínkách. Odtud pochází také odrůda Jojo, vůči šárce zcela imunní: při napadení škůdcem tkáň v místě vpichu odumře a nákaza se dál nešíří.
Kdo touží po klasické kořenité chuti, která se nejvíc blíží původním švestkám, může vsadit na Hanitu nebo Čačanskou rodnou. Důležitá je i samosprašnost. U menšího domu zpravidla není místo na celou alej, proto je výhodné, když se strom opylí vlastním pylem. Většina zmíněných moderních odrůd to umí, takže plodí i bez slivoně u sousedů.
Výsadba a péče, kterou zvládne i začátečník
Pro sladké a šťavnaté plody potřebuje švestka dostatek slunce. Nejlépe se jí daří na otevřeném stanovišti chráněném před silným severním větrem. V hlubokém stínu za domem plody zůstanou kyselé. Půdu má ráda středně těžkou, hlinitou, humózní, mírně vlhkou, ale propustnou. Trvalé zamokření jí škodí stejně jako vyprahlý písek.
Prostokořenné stromky se sázejí na podzim, zhruba od října do zámrzu, kdy stihnou do jara zakořenit. Kontejnerové lze vysadit od jara do podzimu, jen v létě vyžadují vydatnější zálivku. Jáma má být asi dvakrát širší a hlubší než kořenový bal, na dno se hodí trochu zralého kompostu promíchaného se zeminou.
Místo očkování musí zůstat alespoň pět centimetrů nad zemí. Pod povrchem by mohla zakořenit ušlechtilá část a výhody slabé podnože by zmizely. Hned po výsadbě se zatluče opěrný kůl, který chrání před větrem, dokud kořeny neprorostou okolní půdou.
Rok po podzimní výsadbě přichází výchovný řez na jaře těsně před rašením. Zkrátí se hlavní výhon a vyberou se tři až čtyři kosterní větve mířící na různé strany, které se zkrátí zhruba o polovinu na pupen směřující ven. Vznikne pevná a vzdušná koruna, která unese úrodu a uvnitř nebude plesnivět.
Později stačí řez udržovací: pryč jdou větve suché, poškozené nebo rostoucí dovnitř. Slivoně se řežou v období vegetace, nejlépe při květu nebo hned po sklizni. Právě tehdy se rány hojí rychleji a strom méně trpí klejotokem i dřevokaznými houbami. Důležitá je také zálivka v prvních dvou letech a v době nalévání plodů, kdy pomůže mulč z kůry nebo posekané trávy.
Strom, který nezatíží dům, ale ozdobí zahradu
Za nenáročnou péči se švestka odvděčí stabilním stínem, krásou po celou sezónu a úrodou na pečení, sušení, zavařování i domácí povidla. Nepředstavuje riziko pro stavbu, nezabírá příliš místa a vnese na pozemek kousek živého venkova.
Možná je tedy čas zeptat se sám sebe, jestli chceme od stromu jen zelenou kulisu, nebo něco, co se dá každé léto ochutnat.
