Vědci věří, že spánek slouží k zapomínání

Vědci věří, že spánek slouží k zapomínání
Proč sníme? Jednak z odvěkých otázek lidstva byla možná právě zodpovězena. Spánek je pro nás enigmou.

V historii na něj bylo nahlíženo různými způsoby, ať už jako na předzvěst budoucnosti po vzoru Calpurnie, nebo jako na vzpomínky z předchozích životů. Snaha o rozklíčování této záhady s námi byla od pradávna. 

Teorie paměti 

Chápání spánku, jako nástroje úzce provázaného s pamětí je jednou z nejpopulárnějších teorií současnosti. Tato koncepce předpokládá, že spánek jako takový slouží k ukládání zážitků nabytých během bdělé činnosti, které jsou poté mozkem zpracovány. Dochází přitom k extrakci důležitých poznatků, jež následně slouží k přehodnocení kognitivních strategií a přístupů při řešení dílčích problémů, či provádění specifických činností.

Za nepřímý důkaz tohoto procesu můžeme pokládat první fázi NON-REM spánku, během které se nám například často zdá o tom, že děláme věci, které jsme dělaly během bdění.

Tato hypotéza rovněž vysvětluje i snové obsahy v hlubších fázích spánku, kdy jsou naše vzpomínky dále tříděny a dochází k jejich porovnání s těmi nově nabytými Může tak dojít například k vyřešení problému na základě předchozích zkušeností, či naopak anihilaci dříve zaběhlého přístupu. 

Vrakoviště snů 

Zapomínání je pro proces učení, ve kterém se lidský organismus permanentně nachází, stejně dílčí, jako vštípení.

Přestože představa dokonalé paměti je zdánlivě idylická při bližším zkoumání zjistíme, že je dlouhodobě neefektivní a neudržitelná.

Představte si, že se vás například někdo zeptá, kolik je hodin poté, co se podíváte na hodinky. Při dokonalé paměti bychom si nevybavili pouze nejaktuálněji uloženou informaci o čase, ale i všechny případy, kdy nám tuto otázku někdo položil a variace všech možných odpovědí, které na základě nich máme k dispozici. Tyto irelevantní vzpomínky jsou potlačovány a během spánku následně ničeny, abychom mohli fungovat.

Pokud by byla teorie spánku, jako procesu zapomínání dokázána, pomohlo by nám to rozklíčovat nejen to, jak naše mysl funguje, ale i jak optimálně vytvořit mysl syntetickou. Současné snahy o vytvoření umělé inteligence se koncentrují na vytvoření systému, který je schopen se učit a zapamatovávat si způsoby řešení problémů. Je ale dost možné, že v budoucnosti bude hlavním cílem vytvořit program, který by dokázal systematicky zapomínat. 

Zdroj: