Sen o myších může značit sblížení se se stínem či alegoricky vyjadřovat problémy, které hlodají naši mysl

Na počátku této pandemie bubonického moru byly blechy, které rozšířily myši a potkani. Ve středověku byla populární víra v to, že hlodavci a hmyz se rodí ze špíny a od nepaměti tak byla tato zvířata stigmatizována, jako symbol nečistoty a nemoci.

Varianta č. 1 – Duševní mor

I náš život může být zaplaven drobnými blechami, které svědí na svědomí a tíží mysl. Závazky a povinnosti jsou nedílnou součástí života a pokud jsou adekvátně zvládány jsou zdrojem zdraví prospěšného eustresu.

Můžeme se však také dostat do bodu, kdy se jejich počet akumuluje do zdánlivě nezměrné kapacity. Sen tuto skutečnost často odráží pomocí hmyzu či hlodavců. Předpokládáme-li na základě plurálu, který snář používá, že se vám zdá o více než jedné myši, je možné, že tohle je právě váš případ.

Optimálním řešením je koncentrovat se na nejaktuálnější a nejnebezpečnější problém. Jeho potenciální rizikovost zjistíte na základě následků, které vás postihnou, pokud ho řešit nebudete. Vytvořte si hierarchii definovanou těmito dvěma rysy a postupně jeden po druhém problémy terminujte.

Nezasáhneme-li včas bývá sen o myších nahrazen snem o drakovi, kdy se problémy spojí do neporazitelné chiméry.

Varianta č. 2 – Neškodný Stín

Snář poukazuje na případ chlapce, kterému se celý život zdálo o zvířeti, které ho ve snu napadalo. Často v něm létal, prozkoumával krajinu a zpíval oblakům. Dravé zvíře ho však jako magnet vždy stáhlo k zemi, pokud nad ním přeletěl.

V některých případech se jednalo o psa, jindy o lva a dokonce i potkana, či zohyzděnou myš. Když dospěl a stal se mužem, vstoupil do procesu psychoanalýzy, během kterého byl démon tyranizující jeho sny o létání identifikován jako jeho Stín vznikající akumulací nevědomých tendencí, nepřiznaných vlastností a tužeb.

Stín do určité míry koreluje s Freudovým konceptem Id s tím rozdílem, že Jungiánský snář nás nabádá k jeho integraci.

Zatímco pro Freuda je oddělení jednotlivých složek mysli dílčí pro optimální fungování, pro Junga je typické narušování hranic, prolínání aspektů naší paradoxní mysli a jejich integrace do vědomí.

Tím, že si přiznáváme své negativní vlastnosti či nalézáme podobnost mezi námi a lidmi, kteří nás v běžném životě ostentativně iritují svůj Stín integrujeme a získáváme nad ním kontrolu a stejně jako zmíněnému chlapci mohou sny o krvelačných zvířatech nahradit sny o neškodných myších.