Sen o havranovi

Sen o havranovi
Havran byl Carlem Gustavem Jungem chápán jako symbol pro průvodce a Stín. Během své životní cesty blíže poznáváme negativní aspekty své osobnosti, což se může projevit ve snovém setkání s havranem.

Havran se řadí do čeledi krkavcovitých. Pěvci řadící se do této čeledi jsou jedni z nejinteligentnějších obratlovců. Havrani a vrány jsou schopni používat nástroje, kultivovat vztahy s lidmi, a dokonce s nimi měnit cenné předměty za pozornost a odměnu. V evropské mytologii byli tradičně spojováni s předzvěstí smrti a katastrofy, avšak například u původních obyvatelů Ameriky byla vrána a havran symbolem hrdiny a sebeobětování, jak je vidno v příběhu o Duhové vráně.

Pokřivené zrcadlo

Pro Junga byl sen o havranovi nejčastěji přítomný u pacientů, kteří během prozření a sebeaktualizace vstoupili do fáze nigredo. Název této fáze švýcarský psycholog odvozoval od středověkých alchymistů, kteří věřili, že prvním stádiem pro tvorbu kamene mudrců je spálení dílčích látek na uhel a vytvoření husté, černé látky. Podobně je tomu tak i během našeho života. Chceme-li se stát lepším člověkem, znamená to, že po vzoru starořeckého hesla „gnothi sauton“, musíme poznat i sami sebe.

Zdánlivě banální úkol je daleko náročnější, než si možná připouštíme.

Poznat sám sebe znamená nahlédnout do nejčernějších koutů naší mysli a jejich přijetí. Nejhorší věci, kterých jsme se ve svém životě dopustily a jež jsme vytlačily ze svého vědomí, ale i akty krutosti, ke kterým máme predispozice, jsou aspekty, které námi musí být rozeznány a zahrnuty do naší psychiky. Pokud se podíváme na Judeo-křesťanskou tradici, bývají často tyto věci přičítány vnějším silám v podobě pokušení a hříchu v područí ďábla.

Moderní člověk však dobře ví, že veškeré zlo pramení z lidstva jako takového. Abychom dozráli, musíme spálit iluze o vlastní neposkvrněnosti a dobrotě. Jinými slovy, abychom se morálně i emocionálně aktualizovali, musíme si uvědomit, že ve své podstatě jsme rovnocenní ve své zlosti a krutosti vůči těm nejhorším lidem v dějinách lidstva – pouze jsme zatím nedostali šanci tyto své temné tužby realizovat.

Stínový průvodce

Toto pálení hranic a iluzí vede k fázi, během které se naše pojetí o vlastní osobě rozpadá. Uvědomujeme si svoji slabost a malichernost. Narativní psychologie nás učí, že každý člověk si vytváří svůj vlastní životní příběh, který si vypraví. V tomto příběhu jsme každý hrdina a oběť zároveň. Špatné věci se nám staly, protože ostatní jsou špatní. Úspěšní nejsme, protože máme smůlu. Nahlédnout na sebe bez růžových brýlí je něco co Jungův snář identifikuje jako cestu, na niž se nás sen o havranovi snaží nasměrovat. Musíme identifikovat svoji malost, svoji lenost, zbytečnost, žárlivost, krutost a zlobu – a teprve poté s těmito věcmi můžeme něco skutečně začít dělat.

Zdroj článku:
  • autorský text