Neschopnost říct NE ubližuje nám i druhým

Neschopnost říct NE ubližuje nám i druhým
Neumíme si říkat věci narovinu. Abychom druhému neublížili, tak bezostyšně lžeme. Máme strach z následků odmítnutí a nechceme se vystavit emočnímu nepohodlí. A tak setrváváme v nejasnosti a pod líbivou maskou hodného chlapečka nebo holčičky to v nás křičí: „NÉÉÉ!”

Strach vyhnout se konfliktu

Když se obáváme vyjádřit názor takový, jakým skutečně je, předem předpokládáme odmítnutí. V hlavě máme vykonstruované scénáře, které budou po našem přiznání následovat. Bojíme se, že když vyjádříme svůj názor, tak nás druzí nebudou mít rádi, přijdeme o jejich pozornost a benefity, které ze vztahu plynou. Skutečnost je ale opačná. Náš strach z konfliktu a zpátečnictví, které velmi často zabíhá do falše a přetvářek, způsobuje, že pomalu ztrácíme nejen přátelé, ale hlavně sami sebe. 

Pasivní agrese

Místo otevřeného konfliktu vyjadřujeme svou nespokojenost tím, že něco neuděláme nebo mlčíme. Schopnost domluvit se nám umožňuje problémy vyřešit. Pokud odmítáme komunikovat a problému se otevřít, stupňujeme tak svou nespokojenost a konflikt dříve nebo později vyplave na povrch. Zastihne nás nepřipravené a způsobí přesně to, co jsme si celou dobu v hlavě přemílali.   

Jak získat kuráž na sdělení odmítnutí

Být se svými pocity v kontaktu a žít je bez ohledu na to, jak to dopadne, chce určitou odvahu a zkušenost. Nejprve bychom měli vědět, po čem opravdu toužíme. Zdali skutečně to, o co usilujeme, vychází z nás samých nebo jednáme z naučených stereotypů. Je rozdíl mezi tím, co opravdu chceme a co si myslíme, že bychom měli chtít. Naučme se být sami se sebou v tichosti. Pak možná zaslechneme hlas našeho srdce a bude pro nás jednodušší jej vyjádřit i navenek. Začněme odhalovat své názory po malých krůčkách. Postupně zjistíme, že svět komunikace není černobílý a nikdo nás za náš názor trestat nebude. Jedině mlčením a hrou na schovávanou se trestáme sami.