Máte raději psy, nebo kočky? Toto o vás říká psychologie

Debata o tom, zda je lepším společníkem pes nebo kočka, provází lidstvo po staletí. Většina z nás dokáže okamžitě říct, kam patří. Podle psychologických výzkumů ale tato volba vypovídá o hlubších rysech naší povahy, způsobu života a dokonce i o kognitivních schopnostech.

Co odhalil výzkum z americké univerzity

Denise Guastello, profesorka psychologie z Carroll University ve Wisconsinu, vedla studii zahrnující zhruba 600 vysokoškolských studentů. Vědci nezjišťovali pouze to, které zvíře účastníci preferují, ale také jaké konkrétní vlastnosti na něm považují za nejdůležitější. Souvislost mezi preferencí zvířete a fungováním člověka v každodenním životě byla zřetelná.

Rozdělení sil ukázalo jasnou převahu milovníků psů – tvořili 60 % dotázaných. Čistokrevných kočkařů bylo pouze 11 %. Zbývající účastníci buď milovali obě zvířata stejně, nebo neměli k žádnému z nich zvláštní vztah. Tento nepoměr však nijak nesnižuje význam povahových rozdílů, které výzkum odhalil.

Pejskaři – aktivní a společenští lidé

Způsob péče o psa zásadně formuje charakter jeho majitele. Pes vyžaduje pravidelné venčení, což vlastníky přirozeně vyhání z domova do venkovního prostředí. Díky každodenním procházkám se pejskaři dostávají do častějšího kontaktu s okolím, což z nich činí společenštější, otevřenější a komunikativnější osobnosti.

Studie prokázala, že lidé s preferencí psů jsou v průměru aktivnější a přátelštější. Na svých čtyřnohých kamarádech si nejvíce cení vlastností jako je loajalita a inteligence. Zajímavým rysem pejskařů je také jejich schopnost dodržovat zavedená pravidla a respektovat společenský řád. Systém, struktura a spolupráce jsou pro ně přirozenou součástí života.

„Venčím svého psa každý den ráno i večer a za ty roky jsem poznal snad všechny sousedy v okolí. Díky psovi jsem získal spoustu nových přátel a jsem mnohem víc v kontaktu s komunitou,“ říká Martin, třicetiletý majitel labradora.

Kočkaři – introverti s vyšší inteligencí

Milovníci koček představují odlišný typ osobnosti, který odráží nezávislou povahu jejich mazlíčků. Kočka nevyžaduje venčení, což poskytuje majitelům větší svobodu v organizaci volného času. Kočkaři bývají více introvertní a preferují domácí prostředí, kde si raději užijí klid s knihou nebo filmem než hlučnou společnost.

Pro lidi s preferencí koček je klíčovou vlastností jejich zvířete náklonnost. Podle výsledků studie jsou kočkaři citlivější a emocionálně založení, což přináší určitou uzavřenost vůči vnějšímu světu. Na rozdíl od pejskařů se milovníci koček méně přizpůsobují zavedeným pravidlům a striktním normám. Cení si své nezávislosti a autonomie.

Nejpřekvapivějším zjištěním celého výzkumu byl fakt, že kočkaři vykazují v průměru vyšší úroveň inteligence než milovníci psů. Tento rozdíl vědci vysvětlují jejich introvertnější povahou, která často koreluje s intelektuálními zájmy a samotářskými aktivitami vyžadujícími intenzivní soustředění.

Praktické využití v psychoterapii

Tato zjištění nejsou pouze akademickou kuriozitou. Mají reálné uplatnění v psychologické praxi. Informace o tom, zda pacient preferuje psa nebo kočku, slouží odborníkům jako účinná diagnostická pomůcka při sestavování terapie na míru konkrétnímu člověku.

Analýza zvířecích preferencí pomáhá psychologům lépe odhadnout základní povahové rysy pacienta a pochopit jeho vnitřní nastavení. Samotná zvířata navíc hrají v psychoterapii významnou roli. Odborníci se shodují, že společnost domácího mazlíčka dokáže v řadě případů pomoci efektivněji než farmakologická léčba. Zvířata fungují jako spolehliví společníci, kteří zvedají náladu, tlumí úzkost a poskytují pocit bezpečí v obtížných životních situacích.

Bez ohledu na to, zda doma máte misku s granulemi pro psa, nebo škrabadlo pro kočku, věda potvrzuje jednoznačný pozitivní přínos přítomnosti zvířete v lidském životě.