Když je příroda děsivější než ty nejhorší zombie filmy: Příběh Housenice

Houby jsou pro mnoho lidí nedílnou součástí stravy. Někteří si na nich pochutnávají, jiní je nenávidí. Ať už kvůli struktuře, chuti, či připodobnění k plísni. Kdysi byly řazeny do kategorií rostlin, možná kvůli tomu, že nevydávají zvuky a rostou. V poslední době se vědci spíše přiklánějí k názoru, že jsou evolučně bližší živočichům. Opravdu úctyhodné jsou schopnosti hub přežívat. Přiživují se na lidech v podobě plísní, na rostlinách, a také na hmyzu. A o jednom takovém hmyzím příživníkovi je tento článek.

Housenice (Cordyceps)

S tímto druhem houby se můžete setkat především v medicíně. Podle výzkumů má povzbuzující účinky, zlepšuje náladu, podporuje správnou funkci srdce a plic a další. Při vyhledání Housenice na internetu na vás vyskočí mnoho obrázků, které vypadají jako malé feferonky, které jsou zbarvené do okrové. Housenice nemá své jméno nadarmo, napadá housenky, které se tak stávají tou pomyslnou feferonkou na obrázku a vyrůstají z hlavy své oběti. Před tím, než ji zcela zahubí a použijí pro svůj růst, ji donutí se zahrabat na nejpříhodnějším místě.

Nejen housenky, ale i mravenci, můry, strašilky a další

Lesy jsou místa plná hub. V době rozmnožování, v příhodných podmínkách, letí miliardy spor z hub bezcílně lesem, aby si našly své místo k životu, na zemi. V konkurenci ostatních hub jsou některé druhy nucené vynalézt specifické metody rozmnožování, které druh udrží naživu. Přece, přežití druhu je důležité. Ne všechny houby jsou živé z půdy, či tlejícího dřeva. Některé vyhledávají také živého nositele.

Poté, co dopadne spora z Housenice na mravence, začne jeho nezvratný konec. Pár dní po nakažení se chování mravence mění. Již nesdílí vyšlapané cesty. Již se nepodílí na lovu. Chodí sám, nejdříve se bezcílně motá. Podivně se kroutí. Kořeny Housenice pomalu ale jistě prorůstají jeho tělem. Chemikálie vypuštěné do jeho těla ho nutí cestovat a pokračovat v podivné chůzi. Až dorazí na perfektní místo.

Na tomto místě je tolik vlhkosti, kolik houba potřebuje. A přesně tolik světla, kolik je potřeba pro její rozvoj. V následujícím okamžiku se mravenec naposledy zakousne. To je agonie, která ukončí jeho život. Smrt je zárodkem života pro housenici, která jedním dlouhým stonkem prorazí mravencův trup a vyšplhá na denní světlo, aby se mohla dále množit. A znovu čerpat zdrojů z perfektních míst, na které ji donesou věrní hmyzí služebníci.

Příroda nám často umí naservírovat šerednější monstra a příběhy, než si dokážeme představit v těch nejčernějších snech.