Jak jsem prodělala covid-19: podrobnosti, jak probíhá testování, rozhovor s hygienou a karanténa
Vše začalo nenápadně, když před Vánoci jeden z členů rodiny začal lehce pokašlávat. Samozřejmě že i přes snahu nemocného člena izolovat (ačkoliv jsme netušili, že se jedná o covid, ale opatrnosti není nikdy nazbyt), se postupně kašel nebo jiné příznaky projevily u většiny z nás.
Co se týče mě a mého partnera, tak potíže se projevily nejprve u něj – trpěl zažívacími potížemi a poté lehkým kašlem. Nicméně vše trvalo asi tři dny a ani se neobjevila horečka, jen únava. Covid nám tedy na mysl nepřišel. O čtyři dny později se příznaky projevily u mě. Nejprve jako silné motání hlavy a náhlá extrémní slabost v končetinách. To jsem přičítala spíše stresu a nízkému tlaku. Nicméně druhý den jsem už měla horečky a kašel, a partner navíc začínal ztrácet čich a chuť, takže nám začínalo být jasné, o co se jedná. Jelikož byla neděle, rozhodli jsme se tedy, že počkáme do pondělí a zavoláme lékaři. Samozřejmě jsme se ihned dobrovolně izolovali a nikam nevycházeli.
Lékař potvrdil naše obavy a sdělil, že s největší pravděpodobností se opravdu bude jednat o covid. Jakmile lékař pojal podezření na covid, sdělil nám, že od této chvíle máme již povinnou karanténu. Tuto diagnózu měli potvrdit PCR testy, které jsou stále výrazně přesnější nežli antigenní. Nicméně problém byl s odběrnými místy. Je možné, že se jednalo o výjimečnou situaci, vzhledem k tomu, že jsme se nechávali testovat mezi Vánoci a Silvestrem, nicméně v místě našeho bydliště byl nejbližší volný termín až za celý týden! To by znamenalo, že bychom s největší pravděpodobností již byli zdraví nebo těsně před uzdravením. Kdyby náhodou testy tou dobou ještě vyšly pozitivně, karanténa by se nám protáhla na sedmnáct dní – sedm dní čekání na testy plus povinná karanténa deset dní od pozitivního výsledku.
Lékař se tedy zeptal, zdali máme k dispozici auto, aby nás objednal na odběr v jiném městě. Auto máme a přítel naštěstí již netrpěl žádnými příznaky, byl tedy schopen řídit. Nakonec se volné místo našlo za tři dny – ve městě vzdáleném 45 kilometrů od našeho bydliště. Byli jsme rádi, že půjdeme na testy brzy, ale pro někoho, kdo neřídí nebo má silné příznaky, by tohle asi řešení nebylo…
Test samotný probíhal hladce, objednání jsme byli na půlhodinový interval, kam jsme se dostavili v automobilu, ve kterém probíhal i samotný odběr. Organizace byla výborná, zdravotníci měli všechny dokumenty připravené, a zatímco jeden obíhal čekající auta a zapisoval si, kdo se dostavil, druhý testoval ty, kteří už byli nahlášení. I přes velké vytížení byli zdravotníci moc milí. Zatímco můj partner byl překvapený, ž odběr tyčinkou v nose proběhl bezbolestně, já jeho dojmy nesdílela. Pro mě byl test lehce bolestivý, ale trvalo to jen chviličku a nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. Zdravotnice, která vzorek odebírala, byla navíc moc milá a citlivá a než test zopakovala v druhé nosní dírce, dala mi čas se vydýchat, ačkoliv za námi čekala další auta.
Testovaní jsme byli ráno v devět hodin a výsledek nám přišel druhý den okolo třetí odpoledne. Oba jsme byli pozitivní, takže jsme čekali, co bude dál. Vzhledem k tomu, že byl zrovna Silvestr, byli jsme zvědaví, kdy se nám hygiena ozve. Kromě informace o pozitivním výsledku testu jsme obdrželi zprávu s odkazem na dotazník, který můžeme vyplnit, abychom urychlili následný rozhovor s hygienou. V dotazníku se vyplňuje zaměstnání, údaj, kdy jste v něm byli naposledy, zdali patříte mezi zdravotníky či sociální pracovníky, jaké příznaky se u vás projevily nebo zdali se léčíte s nějakým z rizikových onemocnění. Na konci dotazníku se vyplnili rizikové kontakty za posledních pět dní. Celý dotazník byl přehledný a jasný a dal se snadno vyplnit i z mobilního telefonu. V další ze SMS zpráv jsme také obdrželi unikátní kód, který může pozitivní pacient vyplnit do e-roušky, aby tak anonymně upozornil ostatní uživatele této aplikace, že se setkali s pozitivním člověkem.
Operátorka z hygieny se nám ozvala 2. 1. ráno a rozhovor byl díky vyplněnému dotazníku velmi rychlý, šlo spíše jen o potvrzení a upřesnění již vyplněných údajů. Pokud tedy máte možnost, určitě dotazník vyplňte, ulehčíte tak nejen sobě, ale hlavně hygienickým stanicím. Operátorka nás následně informovala o tom, do jakého data máme karanténu. Stručně nám vysvětlila, že se musíme zdržovat pouze doma a přerušit veškeré kontakty. Totéž nám potvrdil i doktor, kterému jsme volali s pozitivním výsledkem. Doporučil nám odpočinek a v případě příznaků volně dostupný sirup na kašel a léky na horečku. Vzhledem k tomu, že jsme ho informovali, že už je nám oběma téměř dobře, podrobnější informace nám nedával - nebylo to třeba.
Karanténa je velká zátěž pro psychiku, obzvláště ve chvíli, kdy příznaky ustoupí, člověk se cítí zdravotně téměř v pořádku, ale nemá možnost ani krátké procházky na čerstvém vzduchu. Vzhledem k tomu, že u nás příznaky byly spíše lehčí a poměrně krátké, později nás provázela jen únava a motání hlavy, největší ohrožení pro nás byla opravdu hlavně psychická nepohoda. Nicméně předplatné Netflixu a zásoba knih nám dost pomohli a zvládli jsme to bez újmy.
Nakupovat potraviny nám chodil zdravý člen rodiny, nákup nechával za dveřmi. Pokud tuto možnost nemáte, je dobré využít možnosti online nákupu, zaplatit předem a kurýra poprosit, aby zboží nechal přede dveřmi. V menších městech, kde služeb online obchodů s roznáškou využít nelze, mrkněte na stránky městského úřadu, či různých charitativních či dobrovolnických organizací. Většinou se najde někdo, kdo nákupy pro seniory nebo osoby v karanténě zajišťuje.
Po skončení karantény jsme kontaktovali lékaře, aby nám ukončil pracovní neschopnost. Ten se vyptal na průběh nemoci a neschopenku ukončil. Vzhledem k tomu, že jsme se cítili již v pořádku, ani jsme nemuseli na zdravotní prohlídku. Celou nemoc jsme tedy prodělali zcela bez lékařské kontroly.
Naše rodina měla štěstí, že u nás nemoc proběhla hladce, nicméně překvapilo nás, jak rychle se šíří. Covid „přinesl“ jeden z členů pravděpodobně z práce, a nakonec se nás nakazila opravdu většina, a to ačkoliv jsme se hned po propuknutí příznaků snažili izolovat a nestýkat. To je ovšem těžké, zvlášť pokud třeba větší část rodiny žije v jedné domácnosti. Na vlastní kůži jsme si tedy ověřili, jak moc je sociální izolace důležitá.
