Hrad Houska: Vezměte děti na výlet do míst, kde ještě žijí čerti

Na jižní straně Kokořínska je Kokořín a na severu je tajemný hrad Houska, který patří k nejzáhadnějším a nejstrašidelnějším místům v naší zemi.

Pekelná atmosféra

A aby toho nebylo málo, v blízkosti hradu je postavená podivná kaple. Ta vznikla na místě prapodivné geologické anomálie a naši předci, cítící ve vzduchu síru, spojovali toto místo s bytostmi z jiného světa, které na sebe brali podoby zvířat a vystupovaly z hluboké průrvy, která se jednoho dne na místě vytvořila.

Houska

Dokud vám síly stačí, navštivte jako první cíl Housku. Bez ohledu na skutečnost, že si svou pověst nejpodivnějšího hradu plného tajemství hrad udržuje záměrně, jako výborný obchodní tahák, něco na těch tajemných úkazech bude.

Tak se pojďme chvíli bát. V těchto místech je to povolené a není to ostuda.

Hrady se většinou stavěly v místech, které potřebovala chránit. Vedly tam obchodní stezky, v okolí byla významná naleziště něčeho vzácného a tak podobně. A vždy se vybíralo místo, kde byl zdroj vody.

Houska je stavbou v pustině a nikdo netuší, jaký účel měla mít. Nikde v blízkosti se nenašel žádný zdroj vody. Místo to bylo pusté, sevřené okolními hvozdy. Byl to tmavý kout kraje, nevlídný. A kdo zde mohl přebývat bez vody?

Sídlo je datované do roku 878, postavené Staviborem pro svého syna Housku. Ten si ale hradu moc neužil, protože skála nad stavbou praskla a po okolí se rozšířil zápach. Lidé bydlící v okolí utekli a hrad zpustl. Tak praví pověst. Až Přemysl Otakar II. nechal stavbu přestavět v roce 1270 podle dobových zvyklostí.

A znovu o kapli

Prasklinu ve skále se lidé snažili zasypat a vozy s náklady kamení sem jezdily týdny, a i přes množství kamenů se otvor nepodařilo zasypat. Pak tedy někoho napadlo nad prasklinu položit velké kamenné desky a na nich postavit kapličku, jako ochranu před pekelnými silami.

Skrytá tajemství

Hrad Houska je záhadný i tím, že jeho opevnění nebylo postavené tak, aby chránilo hrad před nebezpečím zvenčí, ale vypadalo to, že spíš chrání okolí hradu před něčím, co je na hradě.

Sídlo mělo mnoho majitelů, nic nenasvědčuje tomu, že by někdo našel vodu a udělal studnu. Moderními metodami byly udělané zkušební vrty a voda nalezená v hlubinách byla silně radioaktivní.

Po revoluci byl hrad poprvé otevřený pro veřejnost. Citliví jedinci se v některých částech hradu necítí dobře, mají svíravý pocit a nevysvětlitelný strach. I psi se některým prostorám obloukem vyhýbají.