10 nejlepších vtipů ze socialismu o policistech a alkoholu
Když se tyto dva motivy protnuly, vznikaly ty nejlepší kousky. Policisté byli v lidové tvořivosti vykreslováni jako ztělesnění hlouposti, omezenosti a slepé poslušnosti systému, zatímco alkohol představoval jakýsi únik z šedivé reality tehdejšího Československa.
Níže najdete výběr deseti klasických, dobových vtipů, které přesně vystihují tehdejší atmosféru, doprovázených historickým kontextem, proč vlastně tyto specifické fóry vznikaly.
1. Kontrola v parku
Ptá se jeden příslušník SNB druhého na obchůzce v parku: „Hele, proč ten chlap tamhle na lavičce pije tu okenu přes střídu chleba?“ Druhý se na něj shovívavě podívá a říká: „Ty jsi fakt nevzdělaný. To je přece filtrace!“
Tento vtip narážel na zoufalý nedostatek kvalitního zboží a vysokou cenu alkoholu ke konci měsíce, což vedlo některé existence ke konzumaci technických lihovin. Filtrace přes chleba byla lidová (a extrémně nebezpečná) metoda, jak se zbavit barviv. Omezenost policistů, kteří v tom viděli „vědu“, byla třešničkou na dortu.
2. Ztracená rovnováha
Jde podnapilý občan v noci po ulici a pořád padá na zem, zvedá se a zase padá. Zastaví ho hlídka VB (Veřejné bezpečnosti): „Občane, vy jste požil alkoholické nápoje? Takhle přece nemůžete jít domů!“ Opilec se na ně podívá a zamumlá: „Já nepiju kvůli alkoholu… Já piju kvůli té gravitaci. Jakmile si nedám, tak mě to táhne k zemi!“ Policajti se zamyslí, jeden vytáhne notes a píše: Gravitace – nepřítel socialistického pracujícího.
3. Logická hádanka na stanici
Náčelník na služebně si chce otestovat inteligenci svých podřízených: „Soudruzi, dám vám hádanku. Je to syn mého otce, ale není to můj bratr. Kdo je to?“ Všichni mlčí, koukají do země, nikdo neví. Náčelník se vítězoslavně usměje: „Přece já!“ Příslušníci odejdou na obchůzku, potkají známého místního opilce s lahví piva a jeden policista mu říká: „Hele, dám ti hádanku. Je to syn mého otce, ale není to můj bratr. Kdo je to?“ Opilec se napije a říká: „No přece já.“ Policista ho praští obuškem a zařve: „Houby ty, ty potrefenej blázne! Náš náčelník!“
4. Alkohol za volantem
Zastaví příslušník VB řidiče, ze kterého je už na dálku cítit hospoda: „Soudruhu řidiči, vy jste pil!“ „Nepil, soudruhu poručíku, ani kapku.“ „Nekecejte, dýchněte na mě!“ Řidič dýchne. Policista se zamotá, chytne se kapoty a říká: „No vidíte, a teď to budeme sepisovat oba…“
Ironie tehdejší doby spočívala v tom, že ani sami příslušníci SNB nebyli vůči alkoholu imunní. Alkoholismus byl v tehdejší společnosti tolerovanou normou, a to napříč všemi vrstvami včetně represivních složek.
5. Noční měření sil
Jde chlapík z hospody, nese si domů ještě dvě lahvová piva v kapse. Najednou ho zastaví policista: „Občane, co to máte v těch kapsách za zbraně?“ Chlapík vytáhne jedno pivo: „To není zbraň, to je tekutý chleba.“ Policista se zamyslí: „A v té druhé kapse?“ Chlapík vytáhne druhé pivo: „To je pro případ, že by mi ten první chleba zaskočil.“
6. Policejní pes s diagnózou
Přijde chlap z vinárny, motá se od zdi ke zdi. Zastaví ho policista se psem. „Soudruhu, vy jste požil. Můj pes to jasně cítí.“ Chlap se podívá na psa a říká: „Soudruhu, ten váš pes má ale divný vkus. Já pil rum a on ze mě cejtí jenom uzenáče, kterýho jsem měl k večeři.“
7. Tři přání
Chytí policista zlatou rybku. Rybka říká: „Když mě pustíš, splním ti tři přání.“ Policista souhlasí: „Tak zaprvé – chci, aby tahle řeka tekla plná čisté vodky.“ Blesk a řeka je plná vodky. Rybka: „A druhé přání?“ „Chci, aby všechny potoky v okrese byly plné rumu.“ Blesk a potoky tečou rumem. Rybka: „A to poslední, třetí přání?“ Policista chvíli přemýšlí, pak mávne rukou: „Ále, tak mi dej ještě půllitr piva a jsme si kvit.“
Tento typ anekdoty ukazoval absolutní absenci vyšších cílů a představivosti, která byla lidmi policistům často připisována. Systém je driloval k plnění jednoduchých rozkazů, což se odráželo i v jejich „přáních“.
8. Veřejné pohoršení
Leží chlap v příkopu, totálně na šrot, vedle něj prázdná láhev od domácí kořalky. Jde kolem příslušník VB, dloubne do něj obuškem a říká: „Soudruhu, vstávejte! Děláte tu ostudu našemu socialistickému zřízení!“ Opilec otevře jedno oko, podívá se na uniformu a odpoví: „Socialistické zřízení padne, ale já zítra vstanu.“
Jeden z mála vtipů, kde alkohol sloužil jako přímý prostředek k vyjádření politického odporu. Ukazuje hlubokou skepsi občanů vůči věčnosti tehdejšího režimu.
9. Test střízlivosti
Příslušníci VB zastaví v noci auto, které kličkuje po silnici. Vyzvou řidiče, aby vystoupil: „Soudruhu, vy jedete jako ponorka. Budeme muset udělat test. Řekněte nám, kolik je jedna a jedna.“ Řidič, značně ovlivněn alkoholem, se zamyslí a plácne: „Tři!“ Policajti se na sebe podívají, jeden vytáhne notes, chvíli počítá na prstech a pak říká druhému: „Hele, radši ho pusť, mně to vyšlo taky tak.“
10. Na záchytce
Přivezou na záchytnou stanici totálně opilého muže, který u sebe nemá žádné doklady, jenom legrační průkazku s nápisem „Pomocník VB“. Lékař se ptá doprovázejícího policisty: „Soudruhu, co s ním budeme dělat? Je to váš člověk.“ Policista si povzdychne: „No jo, pomocník… Pomáhal nám tak dlouho slavit úspěchy pětiletky, až z toho sám zkolaboval.“
Proč byly tyto vtipy tak populární?
V období socialismu existovala přísná cenzura. Média byla kontrolována státem a jakákoliv otevřená kritika režimu nebo jeho bezpečnostních složek byla nepřípustná a trestaná. Humor se proto přesunul do ilegality – do hospod, fabrik a obývacích pokojů.
- Policisté (Veřejná bezpečnost) reprezentovali moc státu. Vzhledem k tomu, že k nim lidé nemohli mít přirozený respekt (kvůli jejich roli při potlačování svobod), kompenzovali si to tím, že z nich v anekdotách dělali hlupáky.
- Alkohol byl tehdy levný a dostupný. Stát proti němu sice oficiálně bojoval (zakládáním záchytných stanic, z nichž první na světě vznikla právě v Praze v roce 1951 díky docentu Skálovi), ale reálně mu vysoká konzumace vyhovovala – lidé, kteří pili, se méně starali o politiku.
Humor o policistech a alkoholu tak nebyl jen bezduchým smíchem, ale formou psychologické sebeobrany obyvatelstva v nespravedlivém systému.