Závist jako cesta do pekel aneb přestaňte se srovnávat s ostatními
Závisti se nelze úplně zbavit, patří k nám stejně jako všechny ostatní emoce. Může nám však ukázat směr k vlastnímu uzdravení. Vnímejme naše negativní myšlenky jako ukazatelé na cestě sebepoznání. Ptejme se sami sebe co nám schází a zkusme ocenit to, co už máme.
Všímejme si drobností
Dobrým nápadem je projít si čas od času zásoby vlastního života jako připomínky pozitivních věcí, kterých se nám dostalo, místo toho, abychom si dělali hlavu s tím, co nemáme. V kultuře, která podporuje, že větší je lepší, je snadné zapomenout na ocenění malých radostí a drobných dárků, které nám život dává každý den. Prosté radosti jsou okolo nás v každé chvíli, musíme si jich jen začít všímat.
Naučme se sami na sobě oceňovat i malé úspěchy. Udělejme si seznam vlastností, kterých si na sobě vážíme, co nám jde dobře. Teprve, když se sami oceníme, začne nám přicházet chvála i od druhých. Ale na tu pozor, je jen odrazem naší vlastní práce.
Tichá konverzace jako zdroj oslabení
Většina lidí vede během dne sama se sebou tichou konverzaci. Výzkumy ukazují, že zhruba 87 procent věcí, které si říkáme, je negativních, sebedestruktivních a oslabujících. Samomluva často odráží hodnoty a chování, jež jsme si osvojili během dětství a sebeúctu, kterou dnes máme jako dospělí.
Pochopení vlastního místa ve světě je ohromně důležité. Jistě, že jsou kolem nás lidé, kteří dokážou dělat některé věci lépe než my, ale jsou tady i ti, kteří nejsou tak dobří jako my. Co se můžeme od těch, kteří mají větší zkušenosti naučit? A co můžeme předat méně zkušeným my sami?
