Věštění budoucnosti podle starých Římanů? Věštění z vnitřností nebo používání sýra
Období starověkých Římanů v kostce
Pojďme si nejprve společně povědět pár důležitých faktů o životě starověkých Římanů. Starověký Řím (753 př. n. l. – 476 n. l.) se rozkládal na Apeninském poloostrově a jeho součástí byly i ostrovy Sicílie a Sardinie. Vzhledem k příznivému podnebí se zde dařilo rozličným druhům zeleniny i ovoce.
Římané byli národem bojovným a odvážným, není tedy divu, že se účastnili mnoha historických bitev. Zmiňme alespoň tři punské války s Kartágem. A právě bitvy a válčení byly často předmětem věštění a odhalování nejasné budoucnosti.
Hieromantie
Děsivé slovíčko, že? Pochází z latiny a znamená věštění z vnitřností. Ano, jednalo se pravděpodobně o jednu z nejčastějších metod, jak nahlédnout budoucnosti pod pokličku. Vnitřnosti byly k věštění používány nejen ve starověkém Římě, ale i daleko před jeho vznikem, v Mezopotámii a následně ve starověkém Řecku.
Před samotným vyřknutím věštby se nejprve obětovalo zvíře bohům. Jednalo se například o kozy či ovce. Následně se zvířeti odebraly vnitřní orgány, kde především játra byla předmětem věštění. Nemyslete si, samotná věštba nebyla vyřknuta z úst kněžích či výše postavených, ale z úst tzv. haruspiců – odborníků na zvířecí vnitřnosti.
Pokud byla játra zdravá, lidé se mohli těšit na blahobyt a spokojený život. V případě, že však játrům chyběl některý z jeho laloků, hrozily války a nepokoje. Předmětem zkoumání nebyla jen játra, ale také srdce. Pokud srdce jevilo známky nemoci či přílišného krvácení, jednalo se o předzvěst krvavých a dlouhých bojů.
Let ptáků a božská kuřata
Starověcí Římané byli velice vynalézaví, a proto využívali k věštění budoucnosti nejen zvířecí vnitřnosti, ale také se uchylovali k pozorování ptáků. Původně řecké metodě věštby se zabývali tzv. augurové, kteří dle počtu, způsobu letu i křiku a zpěvu ptáků určovali události následujících měsíců.
Neobvyklé nebyly ani uzavřené chovy „posvátných“ kuřat, chovaných v klecích. Pokud kuřatům při zobání padala ze zobáků potrava na zem, bylo to pro Římany znamení vysoké úrody.
Budoucnost mezi písmeny
Jak název napovídá, jednalo se o věštění z knih. Pochopitelně předmětem nebyla jakákoli kniha, ale díla zasvěcená bohům, tedy Bible, Korán či v případě starověkých Římanů díla básníka Vergilia. V praxi docházelo k vyslovení otázky, jejíž majitel následně náhodně rozevřel danou knihu a nahlas vyřkl první pasáž, na kterou jeho oči či prsty ruky narazily.
Další možností, jak využít pro odhalení budoucnosti knihy, byla metoda, při které se knězem posvěcené dílo připevnilo provázkem ke stropu. Následně duchovní pozorovali, jakým směrem se kniha pohybuje, když se zmíní jména lidí, kteří by si do roka a do dne rádi vzali svého milého či milou.
Sýrové věštění
Používání sýra jakožto věšteckého nástroje nebylo ve starověkém Římě nikterak neobvyklé. Předmětem zkoumání byly díry a otvory v rozříznutých bochnících sýra, které měly odhalit blízkou i vzdálenou budoucnost. Pokud díra připomínala tvar srdce, znamenalo to, že se nezadaná dívka v domě stane brzy vdanou paní.
Z otvorů v sýru se rovněž daly vyčíst i iniciály lidí, kteří v blízké době získají slávu a uznání. Věštění pomocí sýra využívaly spíše nižší a střední společenské vrstvy obyvatelstva, kněží a duchovní se raději uchylovali ke zkoumání vnitřností obětovaných zvířat.
