Isaac Newton spočítal přesné datum, kdy přijde konec světa. Podle moderní vědy je to vysoce pravděpodobné
Britský vědec sir Isaac Newton vstoupil do dějin jako autor zákonů pohybu a gravitace. Méně známé je, že napsal víc tajných textů než vědeckých pojednání – kdyby vyšly knižně, zaplnily by přes sto padesát svazků. Tyto dokumenty však za jeho života nesměl nikdo číst.
Důvod byl prostý: Newton v nich zpochybňoval základní dogmata anglikánské církve. V sedmnáctém století by takové myšlenky znamenaly okamžitý pád z akademických výšin. Proto své teologické úvahy pečlivě skrýval a věnoval se jim pouze v soukromí své pracovny.
Po jeho smrti v roce 1727 putovaly tyto spisy generacemi šlechtické rodiny Portsmouthů jako rodinné dědictví. Teprve v roce 1936 se dostaly na dražební pult londýnské aukční síně Sotheby’s. Tam o ně svedli souboj dva výjimeční muži – ekonom John Maynard Keynes získal alchymistické texty, zatímco sběratel Abraham Yahuda teologické rukopisy.
Yahuda po své smrti v roce 1951 odkázal celou sbírku nově vzniklému státu Izrael. Jenže ani tam se k nim badatelé nedostali hned – až v roce 1991 je Národní knihovna v Jeruzalémě převedla na mikrofilmy a zpřístupnila širší vědecké obci. Teprve v jednadvacátém století následovala kompletní digitalizace.
Matematika aplikovaná na biblické texty
Mezi hustě popsanými listy plnými výpočtů a poznámek na okrajích stránek objevili historici něco nečekaného: Newton určil přesný rok, kdy má dojít k zásadnímu zlomu v dějinách lidstva. Rok 2060.
Nešlo o náhodný tip ani mystickou vizi. Newton postupoval stejně systematicky jako při studiu optiky nebo mechaniky. Vzal biblické časové úseky z prorockých knih Daniel a Zjevení, konkrétně období 1 260 let. Jako startovní bod zvolil rok 800, kdy byl korunován Karel Veliký a vznikla Svatá říše římská – událost, kterou Newton chápal jako počátek éry spojené s určitou církevní a politickou mocí.
Prostým součtem (800 + 1 260) dospěl k letopočtu 2060. V rukopisech však výslovně varoval před unáhlenými závěry. Toto datum uvedl jako nejzazší možnou hranici, aby utnul nekonečné spekulace těch, kteří svými falešnými předpověďmi jen znevažují biblická proroctví.
Co podle něj mělo v tomto roce nastat? Profesor historie Stephen D. Snobelen, který texty detailně studoval, vysvětluje, že Newton neočekával fyzický zánik planety ani vyhynutí lidstva. Předpokládal spíše konec jedné historické a duchovní epochy. Této proměně mělo předcházet období pohrom, válek, politických otřesů a velký globální konflikt zaměřený proti Izraeli. Následovat měl návrat Krista, nastolení tisíciletého mírového království a vytvoření nového, spravedlivého řádu. Newton tyto dramatické události vnímal jako nezbytný proces očisty lidstva, nikoli jako absolutní tragédii.
Génius mezi vědou a vírou
Dnešní odborníci řadí Newtonovy apokalyptické výpočty do kategorie fantastických proroctví. Věda je nepovažuje za platné fyzikální či astronomické modely a historicky se ukázaly jako velmi nepřesné.
Přesto tyto texty odhalují fascinující rozměr jednoho z největších géniů lidstva. V sedmnáctém století se přírodní filozofie, teologie a matematika vzájemně prolínaly mnohem víc než dnes. Pro Newtona nebyl vesmír jen mechanický stroj řídící se gravitací, ale Boží dílo, jehož plán je zašifrován jak v zákonech optiky a mechaniky, tak v textech Písma.
Jeho předpověď pro rok 2060 tak zůstává především pohledem do mysli člověka, který se pokusil aplikovat matematickou logiku na náboženské mýty. Muž, jenž odhalil, proč padá jablko, strávil stejně času hledáním odpovědi na otázku, kdy padne lidská civilizace.
