Vypadá úplně nenápadně, ale má cenu 500 000 Kč. Nikdo netuší, kolik jich dodnes mezi lidmi
Zlaté kolečko s průměrem 42 milimetrů a váhou téměř 35 gramů nevypadá na pohled nijak oslnivě. Žádné třpytivé kameny, žádné pompézní zdobení. Přesto jeho hodnota dosahuje částky, za kterou si lze pořídit slušné auto nebo složit základ na vlastní bydlení. Důvod? Jde o jeden z nejvzácnějších mincovních výrobků první Československé republiky, jehož existence je spojena s tisíciletým výročím smrti knížete Václava.
Tisíc let od smrti patrona a tisíc šest set mincí
Rok 1929 znamenal pro mladou Československou republiku důležité historické mezníky. Připomínala si tisící výročí smrti svatého Václava, jenž se stal symbolem české státnosti. K této příležitosti Mincovna Kremnica připravila speciální emisi násobných dukátů – dvoudukáty, pětidukáty a právě desetidukáty. Zatímco běžných jednodukátů tehdy vzniklo více než deset tisíc, desetidukátových kusů bylo vyraženo pouze 1564.
Tyto mince neplnily roli běžného platidla. Neměly stanovenou nominální hodnotu v korunách, ale sloužily jako reprezentativní dary při významných příležitostech a jako stabilní uchovatel hodnoty v době ekonomických nejistot. Lidé je dostávali k narozeninám, svatbám nebo křtinám a ukládali je jako pojistku pro budoucnost.
Co dělá z kovu numismatický skvost
Hodnota této mince nespočívá pouze v obsahu drahého kovu, ačkoliv zlata obsahuje požehnaně. Vyrobena je z takzvaného dukátového zlata o ryzosti 986/1000, což odpovídá zhruba 23,6 karátu. Z celkové hmotnosti 34,91 gramu tvoří čisté zlato 34,42 gramu. Kdyby měl někdo zájem minci prodat jen jako zlato, získal by za ni při současných cenách kolem 80 000 korun. Numismatická hodnota je však šestkrát vyšší.
Skutečnou cenu určuje především rarita. Velká část původního nákladu zmizela během bouřlivého dvacátého století – některé kusy skončily v zahraničních sbírkách, jiné byly roztaveny během válečných let, další poškodily neodborné pokusy o čištění nebo leštění. Přesný počet dochovaných exemplářů nikdo nezná, ale odhaduje se, že jich může být jen několik set.
Umělecká hodnota díla předních tvůrců
Na vzhledu mince pracovali dva významní čeští umělci. Lícní stranu s motivem svatého Václava na koni, který drží prapor a štít, navrhl Jaroslav Benda. Nad výjevem se vine legendární nápis „Nedej zahynouti nám i budoucím“, který se stal součástí české národní identity. Rubovou stranu s malým státním znakem a lipovými ratolestmi vytvořil Otakar Španiel.
Oba autoři patřili k předním představitelům československé medailérské školy a jejich práce dodnes vyniká precizností provedení a symbolickou silou. Každý detail je propracovaný s pečlivostí, která v dnešní době strojové výroby působí až neuvěřitelně.
Jak poznat opravdovou hodnotu: tajemství certifikace
U starých mincí nerozhoduje jen ročník a vzácnost, ale především fyzický stav. Profesionální sběratelé a investoři proto využívají služeb mezinárodně uznávaných certifikačních společností jako NGC nebo PCGS. Ty minci uzavřou do průhledné plastové kapsle označované jako slab a přidělí jí přesné hodnocení.
Označení MS 64, které se objevuje u nejlépe zachovaných kusů, znamená konkrétně toto: MS (Mint State) říká, že mince nikdy neprošla běžným oběhem a nenesí známky opotřebení. Číslo 64 na sedmdesátibodové škále pak vyjadřuje špičkový stav s minimálními mikroskopickými ryskami a plně zachovaným původním leskem z mincovny.
Rozdíl mezi stavem MS 62 a MS 64 může u této mince znamenat cenový rozdíl i 150 000 korun. „Sběratelé platí prémiovou cenu za jistotu, že s mincí nebylo manipulováno a zachovala si autentický vzhled z roku 1929,“ říká numismatik specializující se na československé mince.
Poklady ukryté v rodinných pozůstalostech
Svatováclavské dukáty patřily ve dvacátých a třicátých letech k oblíbeným darům při rodinných příležitostech. Prarodiče je kupovali jako investici pro vnuky, manželé si je darovali k výročím. Lidé je schovávali do šperkovnic, sejfů nebo speciálních etuí a často na ně v pozdějších letech zapomněli.
Proto se dodnes stává, že při úklidu pozůstalosti nebo při dědických řízeních narazí rodiny na nenápadné krabičky se zlatými mincemi. Pokud mezi nimi objevíte velký zlatý dukát s letopočtem 1929, máte v ruce předmět odpovídající hodnotě středně velkého bytu v menším městě.
Před případným prodejem je rozhodně na místě konzultace s nezávislým odborníkem. Výkupci drahých kovů totiž často posuzují mince pouze podle váhy zlata a jejich nabídka může být výrazně pod skutečnou tržní hodnotou. Většina ceny svatováclavského desetidukátu nespočívá v materiálu, ale v historickém a sběratelském významu.
Investice nebo rodinná památka?
Majitelé těchto mincí stojí před dilematem. Na jedné straně představuje desetidukát z roku 1929 solidní investici, jejíž hodnota v posledních dvaceti letech stabilně roste rychleji než inflace. Na straně druhé jde o hmotný odkaz první republiky a rodinnou památku s neopakovatelným příběhem.
Někteří sběratelé volí kompromis – nechají minci profesionálně certifikovat, čímž zajistí její hodnotu pro budoucí generace, ale zároveň ji ponechají v rodině jako připomínku předků a jejich prozíravosti. V zapečetěné kapsli pak mince vydrží ve stejném stavu další desítky let bez rizika poškození.
