Za ČSSR byl v každé domácnosti. Dnes už se jich dochoval jen zlomek a sběratelé nabízejí 200 000 Kč
Tím voňavým a precizně zpracovaným zázrakem, který nechyběl v téměř žádné československé rodině, je samozřejmě legendární dvouoká zrcadlovka Flexaret z produkce národního podniku Meopta. Tento elegantní přístroj s charakteristickými dvěma objektivy nad sebou a matnicí, do které se člověk díval shora, se stal synonymem pro rodinnou fotografii druhé poloviny dvacátého století.
Kdo by si nepamatoval to napětí, když dědeček slavnostně vyndal foťák z hnědého koženého pouzdra, pečlivě nastavil čas a clonu a pak s tichým cvaknutím zachytil okamžik, který se na svitkovém filmu proměnil v nesmrtelnou vzpomínku. Flexaret nebyl jen obyčejný stroj; byl to symbol rodinné pohody, technologické vyspělosti naší země a estetický klenot, který dodnes budí obrovskou nostalgii.
Zlaté ručičky z Přerova: Jak Meopta dobyla srdce fotografů
Historie tohoto mechanického klenotu se začala psát už před druhou světovou válkou ve firmě Optikotechna v Přerově, která se později transformovala do světoznámého národního podniku Meopta. Českoslovenští konstruktéři dokázali vytvořit přístroj, který snesl srovnání se světovou špičkou, ale přitom zůstal dostupný pro běžné občany.
Od modelu I až po dokonalý Flexaret VII se tyto fotoaparáty vyvážely do celého světa a sklízely úspěchy pro svou spolehlivost a fantastickou kresbu objektivů Belar. Vedle slavných zrcadlovek pak v Meoptě vznikaly i další unikáty, jako byl miniaturní špionážní fotoaparát Mikroma na 16mm film. Všechny tyto přístroje v sobě nesou hrdost na poctivé československé řemeslo, které přežilo desetiletí a dodnes funguje bez jediné elektronické součástky.
Detektivní pátrání na půdě: Máte doma běžný model, nebo svatý grál?
Pokud doma najdete starý fotoaparát, vaše první kroky by měly vést k jeho identifikaci. Běžné modely Flexaret v nálezovém stavu mají dnes hodnotu kolem 1 000 až 1 500 Kč. Pokud však narazíte na perfektně zachovalý a plně funkční Flexaret VII po odborném servisu, může se jeho cena vyšplhat až k 7 000 Kč, výjimečně u kompletních sběratelských sad až na 15 000 Kč.
Skutečná sběratelská detektivka ale nastává, pokud by se mezi starými věcmi objevila legendární západoněmecká Leica M3 z roku 1954. Tento dálkoměrný přístroj byl v ČSSR extrémní raritou, kterou vlastnili jen elitní reportéři. Pokud byste našli právě tento model s nízkým výrobním číslem (pod 701000), držíte v ruce poklad v hodnotě přes 200 000 Kč, u vzácných černých verzí dokonce miliony.
Jak ale varují odborníci, je potřeba zůstat nohama na zemi a přístroje správně rozlišovat. Sběratel Jiří Wachsmuth pro Český rozhlas Liberec vysvětluje: „První fotoaparát jsem dostal v padesátých letech, tehdy byla fototechnika v československých domácnostech běžná, ale šlo o domácí přístroje. Lidé si často pletou pojmy. Pokud najdete na půdě Flexaret, je to krásný kus historie a skvělý foťák na naučení s analogem, ale zbohatnutí od toho nečekejte. Skutečně drahé přístroje jako Leica M3 byly u nás naprostou raritou, kterou vlastnili jen elitní reportéři nebo lidé s přímými kontakty na Západě.“
Jak naložit s rodinným dědictvím a co na to říká veřejnost?
Zatímco v dobách socialismu stál Flexaret několik stovek korun a byl dostupnou radostí, dnes jeho hodnota neustále roste, zejména u mladé generace, která znovu objevuje kouzlo analogové fotografie. Pokud se rozhodnete svůj nález prodat, nejlepší cestou jsou specializované aukční portály jako Aukro nebo zavedené aukční domy, kde se scházejí opravdoví fajnšmekři. Rozhodně se ale vyhněte neodbornému čištění čoček, kterým byste mohli hodnotu přístroje nenávratně snížit.
O tom, jak moc toto téma rezonuje mezi lidmi, svědčí i komentáře na sběratelských fórech. Jeden z uživatelů na portálu Aukro trefně poznamenal: „Zase klasický novinářský clickbait. Napíšou titulek, že máme doma poklad za statisíce, člověk pak nadšeně běží na půdu, vyhrabe starý Flexaret po tátovi a zjistí, že za něj v bazaru dostane sotva patnáct stovek na pivo. Leica M3 stála tehdy víc než roční plat a nikdo ji doma běžně neměl.“
A co vy? Máte doma na půdě nebo ve skříni schovaný starý Flexaret, Mikromu, nebo snad dokonce vzácnou Leicu? Podělte se s námi v komentářích o své vzpomínky na focení s těmito mechanickými legendami!
