Vánoční zvyky ve středověku
Původ Vánoc
Vánoce coby oslavy křesťanského svátku Narození Páně slavili lidé v některých oblastech Středomoří a Blízkého východu již ve 4.-5. století našeho letopočtu. Již tenkrát k nim podle všeho patřil adventní čas v délce několika týdnů předcházející vlastním svátkům.
Postupem času se zvyk slavení Vánoc rozšiřoval s tím, jak se křesťanství šířilo Evropou. Církev také ustálila některé základní pravidla pro čas Vánoc, z nichž některá jsou dobře známá i nám.
Vánoce a středověk
Středověké Vánoce byly samozřejmě o poznání jiné než ty dnešní. Ve středověku šlo o čistě náboženské svátky, zatímco v dnešní době se již jejich význam pro většinu lidí notně posunul. Už samotné vnímání Vánoc tak bylo diametrálně odlišné a tomu odpovídala i jejich podoba.
Vánoční doba ve středověku začínala dříve než dnes. Již v listopadu drželi lidé po dobu pěti dní půst a zapovězeny byly všechny světské radosti. Adventní čas byl tak delší a vždy začínal již na svátek svatého Martina, tedy 11. listopadu.
Vlastní vánoční svátky trvaly (vlastně stejně jako dnes) od 24. prosince do 6. ledna. Nejde samozřejmě o náhodu, do Vánoc se transformovaly starší pohanské svátky spojené s prastarými oslavami zimního slunovratu ve stejném období.
Vánoční zvyky
Pro nás je zdobení vánočního stromečku možná tím úplně nejtypičtějším zvykem. V době středověku se ale žádný stromeček nezdobil, tento zvyk je mnohem mladší (stejně jako zvyk zapalování adventního věnce). Vánoční výzdoba spočívala v umístění jmelí či některých dalších rostlin (cesmína, břečťan) nad dveře a okolo domu. Domy zdobily také chvojím, které mělo chránit domy před vším zlým.
Co se od středověku příliš nezměnilo byla snaha o to připravit na štědrovečerní tabuli něco speciálního. Řada lidí samozřejmě neměla možnost vystrojit si hostinu, přesto se snažili alespoň o trochu speciální jídelníček. Nešlo o žádné vyloženě typické jídlo, spíše o to, co bylo k dispozici. Na panských sídlech se pekla zvěřina, připravovaly se ryby, ale i další pokrmy.
Již tenkrát se peklo pečivo s rozinkami připomínající dnešní vánočku, časté byly sladké i slané kaše, sušené ovoce či houbová polévka. Každý hospodář se snažil na Štědrý večer vystrojit hostinu, která měla ukázat, jak je jeho úroda bohatá. Na stůl se pokládalo vše, co lidé vypěstovali a měli k dispozici.
Šlechta měla k dispozici také oplatky máčené v medu nebo s šípky, již tenkrát šlo o sladkou pochoutku určenou pro vánoční stůl a lze jí vnímat jako předchůdce dnešního cukroví.
V průběhu dne se snažili lidé stejně jako dnes držet půst a také pokládali na zem slámu coby symbol narození Ježíše Krista. Sláma měla symbolizovat chlév, kde se Ježíš Kristus narodil a to, kam byl po narození položen.
Středověk a dárky
Zvyk obdarovávání blízkých vánočními dárky existoval již ve středověku. Týkal se ale samozřejmě pouze těch nejbohatších vrstev a rozhodně nešlo o středobod oslav vánočních svátků. I ve středověku se v průběhu Vánoc lidé bavili, pili, tancovali a zkrátka trávili čas se svými blízkými a přáteli. Samozřejmostí ale byla návštěva půlnoční mše, kterou Štědrý den vrcholil.
Vánoce byly ve středověku o poznání jiné než dnes, přesto i pro tehdejší lidi nesmírně významné. Lze tak říci, že i my bychom si středověké Vánoce spolu s tehdejšími lidmi užili a v mnohém se v nich poznali.