Tisíce Čechů čeká studená sprcha. V roce 2026 je stát připraví o tisíce korun

Když se řekne konsolidační balíček, většina lidí instinktivně sáhne po kalkulačce. A není divu – jde o nejrozsáhlejší soubor daňových a rozpočtových změn za poslední roky. Zákon o změně některých zákonů v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů prošel celým legislativním procesem a v prosinci 2023 jej podepsal prezident. Od 1. ledna 2024 se většina opatření stala realitou, která se dotýká prakticky každé domácnosti v zemi.

Co mě na celé debatě kolem balíčku zaráží, je propastný rozdíl mezi oficiální komunikací a tím, jak změny vnímají konkrétní lidé. Vláda hovoří o fiskální odpovědnosti a nutnosti konsolidace, zatímco rodiny s dětmi, živnostníci nebo senioři s nižšími příjmy řeší, jak vyjít s rozpočtem, který se jim ztenčuje z několika stran najednou.

Trojí úder na rodinné finance

Balíček totiž nepředstavuje jeden izolovaný zásah, ale kombinaci tří typů opatření, která se vzájemně násobí. Zaprvé jde o změny v DPH – řada položek se přesouvá do vyšších sazeb. Potraviny, léky, vodné a stočné, kulturní akce či opravy obuvi – to vše podražilo. Některé položky skočily z 10 na 12 procent, jiné z 15 rovnou na 21 procent.

Zadruhé se výrazně zvyšují odvody, zejména pro osoby samostatně výdělečně činné. Minimální zálohy na zdravotní a sociální pojištění rostou tempem, které mnoho drobných podnikatelů označuje za likvidační. A zatřetí – a to je možná nejméně viditelná, ale pro mnohé nejbolestnější změna – dochází k rušení daňových úlev. Sleva na studenta? Pryč. Odpočet školkovného? Výrazně omezen.

Kolik to skutečně stojí průměrnou rodinu

Oficiální čísla hovoří o rozpočtových příjmech kolem 70 miliard korun v roce 2024 a přes 100 miliard v roce 2025. Pro rok 2026 se odhady pohybují mezi 110 až 130 miliardami ročně. To jsou abstraktní sumy, které si lze těžko představit. Zajímavější je pohled z druhé strany – co to znamená pro konkrétní domácnost.

Analýzy finančních institucí jako Deloitte, UniCredit Bank nebo ČSOB ukazují, že průměrná domácnost může přijít o 8 000 až 15 000 korun ročně. U rodin s dětmi, kde se kumuluje zrušení daňových úlev s vyšším DPH na spotřební zboží, se částka může vyšplhat na 20 000 až 30 000 korun. To už není pár tisíc navíc – pro mnohé je to ekvivalent jedné až dvou měsíčních výplat.

Kdo ponese největší břímě

Distribuce dopadů není rovnoměrná a právě to vyvolává nejvíce emocí. Nejvíce zasažené skupiny zahrnují rodiny s dětmi, samoživitele, seniory s nižšími příjmy a drobné živnostníky. Tedy paradoxně ty, kteří mají nejmenší manévrovací prostor ve svých rozpočtech.

Živnostník, který dosud platil minimální zálohy a jeho podnikání mu vynášelo tak akorát na slušné živobytí, najednou čelí stovkám korun měsíčně navíc na odvodech. Rodina se dvěma dětmi, která počítala se slevou na školkovné, musí přehodnotit své plány. Senior s důchodem těsně nad hranicí pro nárok na příspěvky zjišťuje, že jeho kupní síla klesá rychleji než kdy dřív.

Inflační rozměr problému

Samostatnou kapitolou je vliv na cenovou hladinu. Zvýšení DPH se logicky promítá do koncových cen – obchodníci a poskytovatelé služeb vyšší daň přenášejí na zákazníky. V době, kdy se inflace zdála být pod kontrolou, představuje tento impuls dodatečný tlak na růst cen.

Výsledkem je pokles reálné kupní síly. Lidé si za stejné peníze koupí méně, což vede k omezování spotřeby. A omezená spotřeba znamená nižší tržby pro podnikatele, potenciálně nižší zaměstnanost a v konečném důsledku možná i nižší daňové výnosy, než vláda očekává. Je to začarovaný kruh, před kterým varují někteří ekonomové.

Co chybí v rovnici

Zarážející je absence systémových kompenzačních mechanismů. Balíček ruší úlevy a zvyšuje zatížení, ale nezavádí nové nástroje podpory pro nejvíce zasažené skupiny. Vláda hovoří o cílené pomoci, ale konkrétní programy, které by zmírnily dopady na nejzranitelnější, v balíčku nenajdeme.

Přitom alternativy existovaly. Během legislativního procesu zaznívaly návrhy na zdanění sektorů s nadměrnými zisky, důslednější audit státních výdajů nebo progresivnější zdanění vysokých příjmů. Tyto varianty však neprošly.

Pohled do budoucna

Konsolidační balíček je prezentován jako nutný krok k zastavení zadlužování. A je pravda, že stav veřejných financí vyžadoval reakci. Otázka, kterou si mnoho lidí klade, zní jinak: Byla zvolená cesta skutečně ta nejspravedlivější?

Odpověď závisí na úhlu pohledu. Z makroekonomického hlediska jde o standardní konsolidační opatření. Z pohledu rodiny, která nyní musí škrtat ve svém rozpočtu položky, které dosud považovala za samozřejmé, vypadá situace jinak. Jedno je jisté – dopady tohoto balíčku budeme pociťovat ještě řadu let a jejich skutečný rozsah ukáže až čas.