Brunejský sultanát: Směsice tvrdého islámu i zdatné diplomacie

První zmínky jsou obestřeny tajemstvím

Dějiny Bruneje (oficiálním názvem Brunej Darussalam) jsou v počátcích poměrně značně mlhavé. Ví se pouze několik záchytných bodů, díky kterým se dá na časové ose této země alespoň zhruba orientovat. Brunej tak například v 6. století př. n. l. obchodovala s Čínou. Následně se na nějaký čas stala hinduistickou zemí díky vlivu říše Madžapahit. Zásadní zvrat však přišel až ve 14. století, kdy se v zemi pevně uchytil islám. V průběhu následujících století navštívili zemi kolonizátoři ze Španělska, Portugalska a Nizozemí. Nakonec to byly právě kolonie, jejichž rozmach značně omezil muslimský vliv v Bruneji.

Války s kolonizátory

První spory Bruneje a evropských zemí se datují k druhé polovině 16. století, konkrétně k válce se Španělskem. Muslimové si na pomoc přizvali také kočovné Turky, jejichž přítomnost v konfliktu zapříčinila připisování konfliktu k rakousko-turecké válce. Po sérii bojů se nakonec Brunejcům podařilo vytlačit Španěle až na Filipíny. Sultanát však přišel o řadu ostrovních území, a země se navíc zmítala vnitřními spory.

V 19. století do hry vstoupila Velká Británie, která tehdejšímu sultánovi pomohla potlačit vzpouru, díky čemuž bylo Britům přenecháno území Sarawaku. Netrvalo dlouho a sídlo sultána bylo Brity napadeno, přičemž hlava státu byla přinucena k podpisu mírové dohody Bruneje a Velké Británie. Země se tak stala britským samosprávním územím.

Objev ropy vlil do žil novou naději

Pod nadvládou Anglie Brunej postupně ztrácela pevnou půdu pod nohama. Vše se ale změnilo v roce 1929, kdy společnost Shell na území sultanátu objevila bohatá ložiska ropy. Díky tomu se země rychle vzpamatovala z úpadku a začala si budovat pověst bohaté a vlivné krajiny. Rozvoj sice na několik let přerušila druhá světová válka, kdy byla Brunej pod nadvládou Japonska, po vítězství v roce 1945 se ale Britové do země vrátili a bylo zahájeno jednání o nezávislosti. Koncem 50. let byly pak podniknuty první kroky k osamostatnění (přijetí ústavy, volba zákonodárců). Přechod k nezávislosti později ztížily některé změny ve vedení států, nakonec se však Bruneji podařilo roku 1979 podepsat závaznou smlouvu o nezávislosti, a země se tak k 1. 1. 1984 stala plně samostatným sultanátem.

Brunejský sultanát zavedl kontroverzní právo šaría

Navzdory tomu, že si brunejská vláda musela samosprávu vlastní země po mnoha stránkách nejprve osahat, se zemi dařilo prosperovat. Poněkud kontroverznější se pak stalo přísnější uplatňování islámského práva šaría, které bylo v zemi zavedeno. Brunejský pohyb směrem k přísnějším islámským praktikám zpočátku zahrnoval zdánlivě mírná opatření, jako je zákaz prodeje alkoholických nápojů a požadavek, aby muslimské děti absolvovaly náboženskou výuku. V roce 2013 se pak šaría začala uplatňovat i v trestním právu, přičemž později byly zavedeny také tělesné tresty, např. bičování či amputace končetiny za krádež. Poslední fáze pak zahrnovala trestné činy ukamenování za cizoložství nebo sodomii a trest smrti za urážku Koránu. Tyto zákony platí v Bruneji od dubna 2019.

Země dokázala diplomaticky vyřešit neshody s Malajsií

V průběhu nabývání nezávislosti v roce 1984 byly vztahy Bruneje se sousední Malajsií napjaté kvůli hraničním a územním sporům v Sarawaku. Vztahy mezi oběma zeměmi se postupně zlepšovaly, protože většina hraničních otázek byla vyřešena, ale Brunej si stále nárokovala oblast Limbang. V roce 2009 bylo dosaženo dohody, podle níž Brunej upustí od svých nároků na Limbang a Malajsie se vzdá svých nároků na oblasti bohaté na ropu v Jihočínském moři, o které se obě země přely. Obě země však budou společně těžit případné zásoby, které se v oblasti najdou.