Mystická zvířata aneb jak se ze zvířat stala božstva
Posvátná zvířata
Už ve staroegyptských domovech byli velmi oblíbení psi a kočky. Kočky měly poslání ochraňovat lidská obydlí nejen od myší, ale také od zlých sil. Zabití kočky bylo přísně trestné a smrt kočky byla oplakávána stejně jako smrt člena rodiny. Staří Egypťané si přírody velice vážili, a zejména zvířat jež uctívali jako božské. Postavou se sokolí hlavou se stal bůh Hor, hlava šakala byla ozdobou ochránce mrtvých boha Anupa, a určitě si vybavíte známé bohyně - Sachmet se lví hlavou a Bastet s hlavou kočičí.
Pro germánského boha Ódina byl posvátným zvířetem kůň, ale také vlci a havrani. Havrani představovali Ódinovy duševní síly a z jejich krákání bylo možné předpovídat budoucnost. Z pověstí je známo, že Zeus, nejvyšší bůh starého Řecka, na sebe bral zvířecí podobu, když chtěl svést nějakou krásnou ženu.
Teprve, když se obsah lidského vědomí začal zjemňovat, charakterové rysy božstev se ztělesnily do lidské podoby.
Zvířata v křesťanství
Zvířata ztvárňují i některé postavy a symboly v křesťanství. Mnozí světci jsou vyobrazováni ve společnosti zvířat: svatý František z Assisi v doprovodu ptáčků nebo s vlkem, svatý Antonín s nerozlučným společníkem vepřem a svatý Hubert bývá zobrazován s jelenem. Nejdojemněji ovšem působí vůl a osel nad jesličkami s Ježíškem.
Ani dnes se lidé nedokážou vymanit z mocné a posvátné energie zvířat. V našich domácnostech přinášíme domácím mazlíčkům oběť v podobě našeho času, energie a stravy. Jako symbol plodnosti uctíváme velikonočního zajíčka a stále jsme na pozoru před králi lesů, vlkem nebo medvědem.
