Miroslav Kalousek odchází z politiky. Připomeňte si ty největší kauzy kontroverzního politika
Nejlepší ministr financí na Východě
Označovat Kalouska za dobrého ministra financí je jako vystavit se veřejnému lynči, natož ho pak označit za toho vůbec nejlepšího správce státní pokladny. Jsou politici nenávidění a zřídka jsou politici milovaní, Kalousek je však obojím. Sotvakdo je tak kontroverzní osobností v politice. Mezinárodní časopis Emerging Markets je toho názoru, že se jedná o nejlepšího ministra financí střední a východní Evropy a dvakrát jej tímto titulem ocenil.
Ve funkci byl od ledna 2007 do května 2009 a podruhé v letech 2010 až 2013. Post zastával v letech finanční krize, přesto se mu podařilo snížit schodek rozpočtu. Byl politickým idealistou, jeho vize se ovšem častokrát ani vzdáleně nedotýkaly reality, například jednotné vybírání daní. Zejména manipulace s daněmi mohla být pro někoho inovativní, pro jiné velmi neohrabaná.
Z KDU-ČSL do Topky
K lidovcům vstoupil již v roce 1984 a postupem času se probojoval až do předsednického křesla. Bod zlomu přišel v roce 2009, kdy založil vlastní stranu, pravicově konzervativní TOP 09. Před volbami do Poslanecké sněmovny následujícího roku zvolili neobvyklou strategii volební kampaně. Rozesílali občanům falešné složenky na úhradu jejich podílu na státním dluhu.
TOP 09 byla nejdříve stranou vládní, poté opoziční a následně se ve volbách v roce 2017 do sněmovny sotva dostala. K neúspěchu v posledních letech přispělo zřejmě také špatné jméno Kalouska, což vyplývá také z rozhodnutí rezignovat okamžitě a nedokončit mandát. Jakoby si byl sám vědom, že jeho nepřítomnost v předvolební kampani Topce jedině prospěje.
Protikorupční fond o něm vydal celou publikaci
K tomu došlo v roce 2014, kdy nadační fond sesumíroval Kalouskovy největší kauzy a jejich přehled vydal knižně pod názvem Miroslav Kalousek a 20 let jeho úřednických a politických her.
Dle první opravdu hlasité kauzy, která se éterem nesla, má tento politik na rukou krev. Kalouskovy padáky se staly doslova heslem. Během práce na Ministerstvu obrany koupil padáky, na kterých se měla při seskocích zabít celkem trojice parašutistů. Nakonec se ale ukázalo, že se jednalo o dezinformaci účelově vypuštěnou před volbami a k úmrtím došlo naprosto nezávisle na nákupu padáků.
Skutečným hřebíčkem do rakve je povolení internetového hazardu, které podepsal i navzdory svým straníků, právníkům a také vlastním dřívějším postojům, které online sázení zamítaly. Další kauzou je spor mezi vládou a firmou Diag Human ohledně obchodu s krevní plazmou. Firma se soudila kvůli zrušení státní zakázky a v důsledku toho poškození dobrého jména. Tehdejší ministr financí je zde obviněn, že v otázce miliardového odškodného místo státních zájmů hájil svého dlouholetého přítele Josefa Šťávu.
