Nejchytřejší muž světa měl IQ přes 250 a utíkal před společností

Nejchytřejší muž světa měl IQ přes 250 a utíkal před společností
Na paty mu nešlapal ani Albert Einstein, jeho jméno ale možná ani neznáte. William James Sidis měl IQ mezi 250 a 300, byl považován za zázračné dítě a ikonu své doby.

Dobré geny a ambiciózní rodiče

 William James Sidis se narodil v roce 1898 na Manhattanu do rodiny ukrajinských židovských imigrantů. Oba jeho rodiče byli velmi vzdělaní, matka byla lékařkou, otec pracoval jako psycholog, vydal několik odborných knich a byl polyglotní. Již v útlém věku rozpoznali ve svém synovi velké nadání, matka věnovala mnoho financí a času na jeho vzdělávání. Některé zdroje říkají, že se až agresivně snažili ze svého syna vychovat génia. Ať to bylo jakkoli, tyto ambice se naplnily a William již jako osmnáctiměsíční batole dovedl přečíst The New York Times. V šesti letech dovedl plynule hovořit kromě rodné angličtiny také francouzsky, německy, rusky, hebrejsky, turecky, latinsky a arménsky. 

Ať to bylo jakkoli, tyto ambice se naplnily a William již jako osmnáctiměsíční batole dovedl přešíst The New York Times.

Na Harvard přijat jako devítiletý 

Přestižní univerzita byla nejdříve nucena odmítnout jeho žádost o přijetí kvůli nízkému věku, to i navzdory tomu, že přijímací zkoušky úspěšně složil. Přijat byl až v jedenácti letech, stal se nejmladším studentem Harvardu a již v následujícím roce začal on sám přednášet v Matematickém klubu. Jeho studentská léte ale nebyla šťastná, v kolektivu zpravidla nebyl přijat, a navíc začala stoupat jeho publicita. Po pěti letech absolvoval s vyznamenáním a navázal studiem práv.

Zapřísáhlý socialista 

V roce 1919 byl zatčen kvůli účasti na protestním pochodu, který se zvrhl v násilnou potyčku. U soudu se nechal slyšet, že zastává myšlenky socialismu, nevěří v Boha a odmítá povolání vojáků do první světové války. Byl odsouzen k osmnáctiměsíčnímu odnětí svobody, po tlaku ze strany médií a jeho otce byl ale na odvolání ponechán bez trestu.

Génius v ústrání 

Sidis se nikdy necítil dobře v hledáčku tisku, a proto se po studiích raději stáhl do ústraní. Často se stěhoval, měnil práce, vystupoval pod falešnými jmény a užíval si průměrného života v anonymitě. Během této doby pod různými pseudonymy vydal několik knih. Takto se mu dařilo žít až do roku 1937, kdy se v redakci magazínu New Yorker rozhodli, že jej vypátrají. Ve článku, který následně vyšel, byl popsán jako naprostý podivín. Sidis se bránil soudní cestou a spor vyhrál. Krátce nato ale zemřel v důsledku krvácení do mozku, teprve jako šestačtyřicetiletý.

Zdroj: