Paměť národa: Životní příběh Lidušky Pilné

Paměť národa: Životní příběh Lidušky Pilné
Paměť národa je mezinárodní sbírka vzpomínek pamětníků důležitých historických událostí 20. století. Dostupná je i v internetovém archivu. Najdete tam významné i velmi osobní zkušenosti lidí, kteří byli a jsou součástí historie této země.

Přes tato svědectví chce projekt přispět k objasnění podstaty nedemokratického režimu 20. století, v éře nacismu a komunismu.

Vyberme z mnoha příběhů ten, který je nejen o zlu, ale i o lidskosti a nezištné pomoci lidí, když je jim nejhůř.

Zdroj: Autor: IgorGolovniov / Shutterstock

Liduška Pilná se narodila v roce 1933 do židovské rodiny. O několik let později byl její původ a původ její celé široké rodiny velice nebezpečný. Její rodina, hlavně z matčiny strany se hlásila k židovství a byla velice zbožná. Dědeček z otcovi strany se po návratu z ruského zajetí rozhodl nebýt součástí židovské obce. Otec Lidušky se později nechal pokřtít a farář mu obstaral falešný křestní list. Pokřtěná byla i Liduška. Psal se právě rok 1939.

Rodina před vypuknutím války zvažovala emigraci, ale nakonec z toho sešlo. Liduška stihla ještě první třídu, než ji jako člena položidovské rodiny ze školy vyhodili. V roce 1942 přišla o velkou část rodiny, která byla deportovaná do Terezína. Následující rok si jejího otce odvedlo gestapo. Matka s dcerou byly povolané do Prahy. Tam bylo přítomným ženám řečeno, že odjedou pracovat na Hagibor a o jejich děti bude postaráno. Bylo ale otázkou jak.  Místnost, o které uniformovaní SS tvrdili, že je pro děti připravená, byla prázdná.

Z Lidušky se stala Lea Skácelová. Během války přišla o 37 blízkých členů rodiny.

Jeden u německých úředníků, kterému Liduška připomínala jeho zesnulou dceru, ji řekl, že nechce, aby umíraly další děti a umožní jí odejít na vlak. Jenže vyplašené děvče samotné nikam jet nechtělo. Úředník ji tedy slíbil, že pustí všechny děti. V rychlosti jim strhal židovské hvězdy a poslal je se členy židovské obce na nádraží. Liduška se vrátila do Pardubic, kde se jí ujala bývalá služebná a zařídila jí úkryt u evangelického faráře. Ten pro ni našel rodinu a potom další. Vystřídala tak úkryt u pěti rodin a na jaře 1945 byla schovaná spolu s dalšími osobami na infekčním oddělení pardubické nemocnice, kde přečkala do konce války.

Nacistické řádění nakonec přežili i její rodiče. Matka byla z Hagiboru vrácená do Pardubic s podezřením na tuberu a s ukrýváním ji pomohla opět bývalá služebná. Otec se z gestapa dostal živý a byl umístěný do pracovního tábora pro nežidovské partnery Židů. Odtud se mu podařilo uprchnout a přidal se k partyzánům.

Z Lidušky se stala Lea Skácelová. Během války přišla o 37 blízkých členů rodiny. Dnes je členkou organizace Hidden Child (židovské sdružení „Ukrývané dítě“).

Zdroj: